Mgr. Robin Brzobohatý, PhD.

Na první pohled by se mohlo zdát, že mlčenlivost a ochrana důvěrných informací funguje v mediaci vždy stejným způsobem. Není tomu tak. V případě rodinné mediace, specificky pak v rodinné mediaci, do níž je zapojován hlas a perspektiva dítěte, se objevují situace, které jsou pro obecnou mediaci zcela neznámé. Cílem tohoto textu je ukázat, že v rodinné mediaci zahrnující děti (child-inclusive mediation, dále jen „CIM“)[1] musíme z mnoha důvodů uvažovat o mlčenlivosti odlišně. Dosažení tohoto cíle bude jako jeden z pilířů sloužit Doporučení Rady Evropy R (98) 1 o rodinné mediaci (dále jen „Doporučení“), které se specificky věnuje i otázkám soukromí a důvěrnosti rodinné mediace. S použitím Svatošovy taxonomie důvěrnosti a mlčenlivosti[2] aplikované na Zásady III. (v.) a (vi.) Doporučení tak budeme argumentovat  v neprospěch mezi mediátory často tradovaného tvrzení, že „obsah mediace, její účel, principy i výkon mediátora, by měly být stále tytéž“.[3]