KODEK, G.: Aktuální výzvy v právu odpovědnosti za vady; Justičná revue, 76, 2024, č. 5, s. 579 – 594.
1. Úvod
Rakouské právo odpovědnosti za vady* bylo po dlouhou dobu velmi "statickou" záležitostí. První změna byla provedena před více než 100 let po přijetí zákona třetí dílčí novelou v roce 1916. Poté uplynulo téměř 100 let do velké reformy v oblasti odpovědnosti za vady z roku 2001 přijetím zákona GewRÄG. Bezprostředním podnětem (byť ne jedinou příčinou) této reformy byla implementace směrnice o prodeji zboží. Nyní přinesly opět potřebu reformy směrnice o některých aspektech smluv o prodeji zboží (WKRL) a směrnice o digitálním obsahu (DIRL). Rakouský zákonodárce implementoval tyto změny zákonem o implementaci práva odpovědnosti za vady (GRUG). Tato reforma přinesla nejen změny v rakouském občanském zákoníku ABGB a v zákone o ochraně spotřebitelů KSchG, ale také nový zákon o odpovědnosti za vady pro spotřebitele - Verbraucher-Gewährleistungs-Gesetz (VGG).
Následující příspěvek se zabývá některými otázkami významnými z praktického hlediska: Nejprve po stručném systematickém vysvětlení (níže bod 2.) následuje vysvětlení postupu implementace (níže bod 3.). Další část se věnuje otázce, jaké požadavky musí zboží splňovat, aby bylo v souladu se smlouvou (níže bod 4.). Jedná se o ústřední otázku smluvního práva. V Rakousku je naopak běžný "obrácený" ("negativní")
1)
pohled, který odkazuje na existenci "vady". Jde však o primární závazek plnění. Poté se krátce zmíním o rozsahu odpovědnosti za vady (níže bod 5.). Tímto budou vysvětleny otázky uplatnění vad (níže bod 6.). Závěrečná kapitola osvětlí novou úpravu lhůt (níže bod 7.).
2. Systematické hledisko
Zatímco směrnice WKRL podle svého dlouhého názvu upravuje "některé aspekty smluv o prodeji zboží", zákon VGG již ve svém názvu jasně vyjadřuje, že upravuje primárne
2)
odpovědnost za vady. Systematicky se tedy jedná o dílčí aspekt práva týkajícího se případů porušení povinnosti k plnění a jejich důsledků na závazkový právní vztah, tzv. Leistungsstörungsrecht. Tento souhrnný termín pochází od Heinricha Stolla.
3)
Podle novějšího (německého) pojetí sem patří také počáteční nemožnost a neschopnost plnění a culpa in contrahendo, nikoli však prodlení věřitele. Podle toho je třeba rozlišovat mezi neplněním (s nemožností plnění jako dílčí případ) a vadným plněním, k tomu případně přistupuje další skupina, a to porušení vedlejších povinností (pozitivní porušení smlouvy).
4)
Jak známo, systematika ABGB (rakouský občanský zákoník) je jiná: náš zákon upravuje nejdříve prodlení (§ 918, 919 ABGB), poté následnou nemožnost plnění (§ 920 ABGB) a nakonec odpovědnost za vady (§ 922 a násl. ABGB). Prodlení a následná nemožnost plnění však nejsou v zákone výslovně označeny jako takové; daná ustanovení nemají ani nadpis, nýbrž jsou součástí "Všeobecných ustanovení o úplatných smlouvách a jednáních" (§ 917 až 921 ABGB). Naproti tomu § 922 ABGB má nadpis "Odpovědnost za vady", který se však zjevně vztahuje pouze k tomuto ustanovení, protože i četná následující ustanovení mají vlastní nadpisy. Kromě toho se uznává pozitivní porušení smlouvy (i když před VGG nebylo pozitivně definováno), ačkoli sena nej obecně nepohlíží jako na dílčí případ tzv. "Leistungsstörungen".
5)
Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží uvedené rozdíly nezná, ale zaměřuje se na porušení smlouvy jako na jednotný pojem. Totéž platilo ve formulaci k článku 10 EKG (jednotný zákon o mezinárodní koupi zboží). Na to zřejmě navazují směrnice WKRL a DIRL s pojmem "soulad se smlouvou". Nic méně - na rozdíl od Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží - se tady jedná pouze o vadnost.
6)
Tento rozdíl je třeba vzít v úvahu, pokud - což je v zásadě možné - bude Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží použita jako výkladová pomůcka pro výklad směrnic WKRL a DIRL.
7)
3. K postupu implementace
Rakouský zákonodárce se - v rozporu s prohlášením ve vládním programu
8)
- rozhodl z pragmatických důvodů implementovat obě směrnice do samostatného zvláštního zákona.
9)
Implementace se obecně velmi přesně drží znění směrnice. Rozhodující pro to byly pravděpodobně zkušenosti z diskuzí s Komisí EU v souvislosti s implementací směrnice o právech spotřebitelů a s odstoupením z důvodu prodlení.
10)
Ze systematického hlediska to není příliš potěšující. I při jednoduchých každodenních transakcích, jako je nákup párku v rohlíku, se tak uplatňují ne méně než tři zákony: ABGB, KSchG a VGG.
Z kvantitativního hlediska lze konstatovat značný nárůst normativního materiálu.
11)
Zatímco § 922 ABGB ve znění z roku 1811 si ještě vystačil s 280 znaky (bez mezer), obsahoval § 922 ABGB ve znění z roku 2001 již 987 znaků (bez mezer). Naproti tomu čl. 2 § 2 VGKRL má značných 1 963 znaků. Čl. 5 až 9 WKRL mají ne méně než 6 148 znaků (bez mezer).
Zákon VGG se dělí do čtyř kapitol, a to na kapitolu "obecná ustanovení" (§ 1 - 8 VGG), (druhou) kapitolu "odpovědnost za vady při koupi zboží" (§ 9 - 15 VGG), přičemž "vada" je upravena v § 4 a násl. VGG, (třetí) kapitolu "plnění, záruka a změna plnění u smluv o poskytování digitálních služeb" (§ 16 - 27 VGG) a konečně (čtvrtou) kapitolu "promlčení a závěrečná ustanovení" (§ 28 - 31 VGG). Přestože obě směrnice z velké části doslovně opakuji definici vady zboží a digitálních služeb, podařilo se rakouskému zákonodárci takříkajíc "vytáhnout úpravu vady před závorku". Tímto se docílilo značné přehlednosti a čitelnosti, a tím i právní elegance.
Tvůrci zákona částečně provedli opatrnou "austrifikaci". Například místo pojmu "soulad se smlouvou" nebo "stav v souladu se smlouvou" používaného ve směrnicích se používá důvěrný pojem "vada". Pojem "soulad se smlouvou" ovšem vyjadřuje jasněji, že se jedná o primární závazek. Podobným způsobem zákonodárce nahrazuje "subjektivní požadavky na soulad se smlouvou" známější formulací "smluvně dohodnuté vlastnosti".