Aktivní povinnosti jako nový fenomén práva informačních technologií *

Oddělování faktických a právních otázek je typické nejen pro pozitivistickou právní teorii, ale důsledně je uplatňováno i v různých formách právní praxe. Skutečnost, resp. fakticita, se v právu projevuje ve vztahu k hypotézám právních norem, resp. při řešení otázky jejich naplnění, ale ze zásady se nemá odrážet v práci s dispozicemi nebo sankcemi ¹⁾ .

I ryzí pozitivistická teorie ale připouští z této zásady sporadické výjimky a jednou z mála je princip ²⁾ . Učebnicové příklady tohoto principu působí samozřejmě, protože se týkají čiře objektivní nemožnosti plnění nějaké absurdní povinnosti. I jeden z klasických ilustrativních příkladů, kterým je dialog malého prince s králem, ale zpochybňuje jednoznačnost demarkační linie mezi objektivní možností a nemožností právní povinnosti. De Saint-Exupéry tam v překladu Zdeňky Stavinohové píše ³⁾ :

Generál, samozřejmě, objektivně nedokáže létat jako motýl nebo se proměnit v mořského ptáka. S rozkazem napsat tragédii je to ale složitější, protože objektivní indispozice generála k takové činnosti není úplně evidentní. De Saint-Exupéryho král však vše z tohoto didaktického příkladu staví na stejnou úroveň nemožnosti, neboť neřeší problém objektivní splnitelnosti, ale příkazu.

Verbální koruna, kterou de Saint-Exupéry této lekci z pragmatické metody ⁴⁾ nasadí o několik odstavců později, však v českém překladu chybí. Objevuje se v pasáži, kde se malý princ dožaduje západu slunce a král mu odpovídá: "Budeš mít ten svůj západ slunce. Vyžádám si ho. Ale poněvadž umím vládnout, počkám, až k tomu budou příznivé podmínky." Není to ale chybou překladatelky, protože v původním textu se namísto "umění vládnout" objevuje do češtiny nepřeložitelný výraz , který znamená něco jako "dle mých vědeckých poznatků o vládnutí" - nikoli ale v obecném smyslu vědění, ale spíš ve smyslu individuálních ( - tedy mých) empirických znalostí přírodovědného druhu.

Zatímco francouzský originál nebo anglický překlad Katherine Woodsové ⁵⁾ používá adekvátního výrazu , resp. , není tento výraz kromě češtiny k dispozici třeba ani v němčině. Romy Strassengurgová ⁶⁾ si ve svém překladu pomáhá výrazem , tj. podobně jako v českém překladu ve smyslu, že král takto odpovídá proto, že umí vládnout, resp. rozumí vládnutí.

Otázce po tom, jak se v těchto jazykových rozdílech odráží rozdíly národních právních kultur, nemáme na tomto místě možnost se hlouběji věnovat. Nabízí se ale úvahy třeba v tom smyslu, že zatímco je pragmatismus dominantní metodologií anglického nebo severoamerického práva a Francie má svého Fracoise Gényho, nenašla pragmatická metoda v českém nebo německém právu až na několik výjimek ⁷⁾ valnou odezvu, a není tedy vlastně ani důvod, aby měly čeština nebo němčina svůj ekvivalent k výrazu .

Z původního znění shora citovaného dialogu ale každopádně plyne, že stejně, jako má vládce vědět, resp. znát (ve smyslu empirického vědeckého poznání), že generál je objektivně neschopen létat nebo se proměnit v ptáka, má vědět (znát) i to, že je obdobně objektivně (ve smyslu rozumné úvahy založené na takovém poznání) nezpůsobilý napsat tragédii. A zcela samozřejmě z právě zmíněného dialogu plyne, že obdobně, jako má král (právo tvůrce) v různých aspektech znát praktické (pragmatické) možnosti regulovaného substrátu, musí analogicky znát a reflektovat i možnosti své vlastní praxe. I tehdy, pokud jsou regulované subjekty nebo objekty objektivně způsobilé plnit vrchnostenské normy, mohou mít totiž takové normy smysl pouze za předpokladu, že má vrchnost adekvátní nástroje k jejich reálnému prosazení.