Glosa k dosahu a mezím argumentace ,a fortiori (pokus o nahlédnutí strukturální)

JUDr. Libor Hanuš Ph.D.

Vydáno: 75 minút čítania
Glosa k dosahu a mezím argumentace ,a fortiori (pokus o nahlédnutí strukturální)
JUDr.
Libor
Hanuš
Ph.D.
odborný asistent na Katedře právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity, asistent soudce Ústavního soudu ČR.
"Pryč s rozpolcenou výmluvností!"
Konfucius
1)
"Ctností každého interpretování, které je předvedením, je věrnost dílu, to znamená: nemělo by chtít, aby se uplatnilo něco jiného než dílo samo."
Figal Günter
2)
"Je správné nebrat při tvorbě definicí, při třídění pojmů a při jejich dělení v úvahu nic, co se k věci samé nevztahuje, a právě tak je náležité nenechávat stranou nic, co se k ní vztahuje."
Aurelius Augustinus
3)
HANUŠ, L.: Glosa k dosahu a mezím argumentace ,a fortiori' (pokus o nahlédnutí strukturální). Právny obzor, 93, 2010, č.5, s.423 - 447.
Úvaha je pokusem o zmapování struktury argumentačního pole spjatého s argumentací
a fortiori
.
V reakci na nikoliv ojediněle vyslovované tvrzení o nespolehlivosti užití tohoto typizovaného a etablovaným výrazem označeného argumentačního postupu se autor pokouší poukázat na relevantní strukturální body předmětného argumentu, především neopomenutelné východisko poznání teleologického pozadí interpretovaného právního ustanovení. Naznačenou deskripcí usiluje o přechod od intuitivního užití daného argumentu k racionálnímu odůvodnění, jehož výrazem je předložení zpravidla jinak zamlčovaných předpokladů, jsouli vůbec uvažovány. V této souvislosti také poukazuje na to, že obvykle k extenzivnímu výsledku výkladu vedoucí argument
a fortiori
se upíná buď k podmínce nastoupení normativního tlaku (hypotéze) nebo normativnímu následku (dispozici, sankci), na nejednoznačnost užití z pohledu výběru jeho alternativ argumentů
a minori ad maius a a maiori ad minus,
upozorňuje na začasté související argumentaci
per reductionem
ad absurdum
,
jakož i zábrany užití pojednávaného argumentu plynoucí z povahy relevantního práva a již zmíněný axiologický základ předmětného argumentu.
Vycházeje z historického exkurzu, je následně výklad podpořen jednak přiblížením recentních doktrinárních názorů, jednak ilustrací na praktických příkladech, a posléze případech judiciální praxe. Porůznu předložená mínění a náhledy se autor pokusil propojit a vyvodit z nich komplexní závěry s doplněním souvisejících argumentačních bodů, které jimi nejsou či zpravidla nebývají pokryty, a tím vymezit v rámcových obrysech strukturu argumentačního pole užití argumentace
a fortiori
.
I. Uvedení obecné
1.1.
Typizované způsoby argumentace vlastní racionálnímu lidskému myšlení provázejí odůvodňování uváděných tvrzení, a to jednak vědomě a navenek seznatelně výslovně vyložené, jakož i implicitně jako samo sebou se rozumějící, odpradávna. Děje se tak přirozeně nejen v souvislosti s předkládáním důvodů v oboru argumentace právnické. Samozřejmě v něm se rovněž přiměřeně obecně užívané modely argumentace uplatňují.
Jedním z takto relativně algoritmizovatelných argumentů je způsob argumentační podpory přijatého závěru teleologicky podmíněnou formulí, dle níž, poněkud zjednodušeně vyjádřeno,
pokud při splnění vymezených argumentačních východisek něco platí za jisté situace, tím spíše potom (
nota bene
) nepochybně nalézá totéž vyvození svého výrazu i za posuzované situace přinejmenším srovnatelné, podřaditelného rozsahu nebo závažnějšího dosahu
.
1.2.
Jsouli řeči názorné vhodnější, nežli povšechné výklady abstraktní, patří se připojit úvodem pro ilustraci předsevzatého přemítání, snad poněkud netradičně, nicméně jsem přesvědčen o tom, že dostatečně názorně a přiléhavě, nejprve jedno biblické poučení.
Zmíněnou argumentační konstrukci lze instruktivně demonstrovat na známém podobenství. V něm vypráví se o tom, jak Ježíš Nazaretský učil v synagoze, kde byla též (kromě dalších posluchačů) přítomna žena již osmnáct let nemocná; celá ohnutá, která se vůbec nemohla napřímit. Jakmile ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě, vložil na ni ruce a uzdravil ji. Představený této synagogy, vycházeje z elementárních náboženských předpisů a jejich naprosto rigorózního výkladu, však těžce nesl, že Ježíš uzdravuje v sobotu, tudíž o šabatu, kdy se nesmí pracovat. Svůj postoj posléze navenek patřičně zdůraznil těmito kategorickými slovy: "Je
šest dní, kdy se má pracovat. V ty dny tedy přicházejte a nechávejte se uzdravovat, a ne v den sobotní!".4)
Ježíš na to reagoval způsobem jemu, řekněme racionálně (logicky) i lidsky příznačným: "
Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého býka nebo osla od žlabu a nevede ho napojit? A tato žena je přece Abrahámova dcera a satan ji měl spoutanou plných osmnáct let; ta neměla být osvobozena od toho pouta v den sobotní?".
5)
Tato biblická perikopa pro naše následné úvahy výstižně znázorňuje, a snad laskavý čtenář promine opětovnou simplifikaci, zohlednění účelu ,předpisu' akcentované rabínskou argumentací
kal vachomer
(
kal wachómer),
tj. nomenklaturou právnickou vyjádřeno, teleologickou redukci ve spojení s argumentací
a fortiori
, případně doplněnou argumentem
per reductionem
ad absurdum
.
II. Vymezení předmětu úvahy
2.1.
V právnické argumentaci, usilující o předložení dostatečných důvodů na podporu přijatých tvrzení, týkajících se zjištění obsahu právní normy (jejího denotátu, resp. designátu), se začasté užívá kromě celé řady dalších interpretačních postupů i metodologie logických argumentů, jež jsou pro svou specifickou typologickou povahu argumentace označovány jako ,zvláštní argumenty právní logiky'.
Přívlastky ,zvláštní' i ,právní' jsou zcela namístě, neboť vystihují jejich významné a neoddělitelné aspekty. Naznačují totiž, že tyto juristické argumenty nezahrnují pouze ryze logické prvky,6) a dále rovněž, že implikují momenty, které souvisejí s obecným předvěděním (předporozuměním)7) a právním vzděláním, praktickou zkušeností, jakož porůznu obsahem a metodologickým průmětem ostatních interpretačních metod, když s nimi vytváří svými komponenty zčásti průnik množin. Jejich význam z pohledu hledání obsahu a náležitého dosahu právní normy je jednak anticipační, jednak i následný, když uplatňují se za ideálního stavu působení právní vědy při tvorbě práva a po ní
ex post
v rámci jeho interpretace a korelativní aplikace.
Z hlediska existence a reálného působení těchto argumentů nutno ovšem opětovně zdůraznit, že nejsou vlastní toliko argumentaci právnické. Lidé jimi svá tvrzení vždy odůvodňovali, pochopitelně bez toho, že by si často byli vůbec vědomi jejich struktury či metodologie jejich správného, teorií později tu a tam popsaného užití.
2.2.
Při přehlédnutí současné aplikace mnohých z nich v právní praxi nutno říci, že těmito zvláštními argumenty právní logiky bývá nikoliv ojediněle, jakoby jen pro zdání přesvědčivosti, odůvodňováno co do přijatého závěru i tvrzení, které z nich jakkoliv nevyplývá. To pro profesní neadekvátnost jejich užití či pouze rétorické až eristické ,zahalování' chtěného cíle do argumentů vzbuzujících zdání erudovanosti a řečnické zdatnosti, takříkajíc
per fas et nefas
.
Přitom
lege artis
nemělo by jít o dosažení nějakého vnějšího efektu či o zpětné odůvodnění předem předsevzatého interpretačního výsledku, leč o to, přesvědčit v rámci diskurzu ostatní jeho aktéry o opodstatněnosti a plausibilitě zvoleného řešení výkladového problému.
Na straně druhé i při korektním užití zmíněných argumentů podává se z empirické zkušenosti, že často přirozeně zahrnují určitou jim implikovanou výpověď, aniž by byly vždy uváděny nezbytné premisy, které jsou způsobilé její adekvátnost přiměřeně podložit.
To především ze dvou důvodů: jednak pro určitý typ argumentace užíváme označení etablovaným výrazem, jenž má designovat určité typizované argumentační schéma, a také proto, že patřičné premisy jsou považovány u řádně vzdělaného juristy za samozřejmé a jako takové se předpokládají. Jinými slovy vyjádřeno, tomu je též předjato s tím související přesvědčení argumentuj&iac