"Československá cesta" v nuptuačním zastoupení? Změny právních úprav a jejich kritika

¹⁾V době po přijetí článku k publikaci nabyl v České republice od 01.01.2014 účinnost nový občanský zákoník. Jak už bylo uvedeno podrobně výše v textu, vlivem autorky jeho rodinněprávní části Michaely Zuklínové žádná z postupně předložených verzí jeho návrhu neplánovala převzít pohlavní omezení § 9 IV ZR. Nezměnilo na tom nic ani znění zákoníku, přijaté nakonec zákonodárcem (§ 669 OZ). Od 01.01.2014 tedy pohlavní omezení při nuptuačním zastoupení české právo nezná. Ve Slovenské republice platí naopak úprava ZR z roku 2005, umožňující nuptuační zastoupení pouze osobou shodného pohlaví s osobou zastoupenou.

The preceding paper (PO 2014, No. 2) presented the historical background of the idea of legal limitation of the proxy on the ground of sex, as well as contrary opinions in the Czechoslovak legal doctrine until the late 1980s. This subsequent paper gives more detailed analysis of the remarkable legal changes during the 1990s and during the first decade of our century. The partisans of the limitation succeeded in creating of the first legal limitation of the proxy on the ground of sex in Europe as they got their into the new Slovak Civil Registry Act (1994). The Czech partisans followed them in 2001, as they were able to influence the changes of the Family Act. Finally, the new Slovak Family Act adopted - in a rather questionably changed shape - the limitation of the proxy into its marriage law. The intensive language mutuality between both countries as well as many personal ties led to various interactions and similarities in strategies (wording, omissions of grounds in the obligatory report) as well as in the doctrine (especially commentaries). The paper criticises the limitation of the proxy on the grounds of sex: it argues that this limitation has no legal function at all. Its real purpose is legal symbolism: a kind of publicly made delimitation between festive, solemn and worthy on the one side and perverted, ridiculous, odd and unworthy on the other. This legal solution is quite unique in Europe; nowadays, new Czech Civil code is leaving the limitation of the proxy on the ground of sex while Slovak Family Act retains it.

V článku, vyšlém v předchozím čísle tohoto časopisu²⁾, jsme se podrobně zabývali starším vývojem myšlenky na omezení nuptuačního zastoupení pohlavím zástupce. Ukázali jsme, že tato idea byla nová a neměla nejmenší opory v kanonickém právu. Neobjevila se ani v naprosté většině těch právních řádů, které nuptuační zastoupení umožňovaly a umožňují. Vedle starších úprav manželského práva dvou miniaturních a navzájem sousedících států střední Ameriky se požadavek na to, aby osoba nuptuačního zástupce byla téhož pohlaví jako osoba, kterou zastupuje, objevil velmi kategoricky formulován v německé právní nauce nacistické doby (přestože německé pozitivní právo institut nuptuačního zastoupení vůbec neznalo, vyjma ovšem právě práva protektorátního) a nesl jasný odkaz na dobové ostře homofobní představy 30.-50. let, větřící již v pouhé možnosti, že by nuptuační zástupce nebyl stejného pohlaví se zastoupeným, svého druhu zneklidňující subverzi. Velmi pravděpodobně právě z německé právní literatury 40. let převzal tuto myšlenku český civilista Karel Petrželka a vcelku pronikavě ji popularizoval prostřednictvím svého - vůbec prvního - komentáře k novému zákonu o právu rodinném (ZPR). Petrželkova teze ovšem postrádala sebemenší oporu v textu zákona, ba i sebemenší pokus autora o její bližší racionální zdůvodnění - a většina nauky ji po dlouhá léta přecházela útrpným mlčením. Na druhé straně nalezlo Petrželkovo mínění prostřednictvím svého uložení do silně používaného komentáře (a jeho přepracovaného vydání) přijetí v právně neškolených kruzích matriční praxe, o to silnější, že plně odpovídalo už zmíněným dobovým představám a strachům 30.-50. let. Během 70. a 80. let byla Petrželkova teze - dosti paradoxně mj. i s poukazem právě na "přesvědčení" předtím Petrželkovým komentářem přesvědčené "praxe" - znovu zastávána slovenskou familiaristkou Ol'gou Plankovou, naprostá většina nauky ji však zčásti jasně a ostře, zčásti s určitým váháním, zavrhovala.

Za této situace - s jedinou Plankovou, literárně zastávající dávné Petrželkovo stanovisko - se mohlo zdát, že starý výklad už téměř nikoho nezajímá. Měl se však projevit překvapivě opak: po zhruba pětačtyřiceti letech od vydání Petrželkova komentáře nakonec jeho idea doputovala do zákona. Bylo to nečekané: bez jakékoli předcházející odborné diskuse se ve slovenském vládním návrhu nového zákona o matrikách, podaného Slovenské národné radě vládou Jozefa Moravčíka v květnu 1994 (resort vnitra vedl tehdy Ladislav Pittner), objevilo ustanovení, znějící: "[z]ástupcom môže byť iba osoba rovnakého pohlavia ako snúbenec, ktorého zastupuje."³⁾ V lakonickém, dvě věty čítajícím odůvodnění § 28 vládního návrhu se všeobecně odkazuje na existující úpravu nuptuačního zastoupení v zákoně o rodině. Přestože návrh přidává v pohlavním omezení nový prvek, důvodová zpráva tuto změnu přechází dokonalým mlčením.⁴⁾ Vládnímu návrhu předcházelo netradičně (patrně s ohledem na ožehavost jazykové otázky, která se v zákoně rovněž obrážela) projednání a schválení zásad návrhu vládou a sněmovními výbory v lednu 1994. Podle vyjádření zpravodaje pozdějšího návrhu zákona byl tento "[...] pripravený podlá vecných riešení obsiahnutých v spomínaných zásadách a zohľadňuje aj názory poslancov vyplývajúce z ich osobných skúseností i názorov odbornej verejnosti a občanov na výkon matričnej agendy."⁵⁾ Sněmovní výbory navrhly následně v květnu řadu menších změn, zkoumaného ustanovení se však žádná z nich netýkala.⁶⁾ To trvalo i při projednávání, a tak se nezměněné ustanovení stalo nakonec součástí schváleného zákona.⁷⁾ Pozornost poslanců v rozpravě k návrhu se dokonale vyčerpala jazykovými otázkami, zejména právní regulací přechylování ženských příjmení; otázce nuptuačního zastoupení tak nikdo nevěnoval zájem.⁸⁾ Důvodová zpráva všeobecně zmínila zahraniční právní úpravy,⁹⁾ s nimiž se během příprav komparovalo, z nich však Německo, Švýcary a Francie institut nuptuačního zastoupení neznají; Itálie jej sice má, avšak pohlavní omezení samozřejmě nezná a ani (pokud je nám známo) nebyla myšlenka na ně ani objektem debat v tamní nauce. Myšlenka včlenit omezení nuptuačního zástupce pohlavím byla, jak se zdá, domácího původu, přičemž patrně působil vliv a autorita přijímání Petrželkovy teze Oľgou Plankovou.