Omezení nuptuačního zastoupení na základě pohlaví a různice starší československé nauky (II.)

⁵⁵⁾Jak známo, BGB nepřipustil nuptuační zastoupení a na stejném stanovisku stál i nacistický EheG,⁵⁶⁾ po okupaci československého příhraničí rozšířený i na tato území.⁵⁷⁾ Přesto existovala širší pozornost k těmto otázkám, motivovaná jednak zkoumáním různých variant řešení v manželském právu (z nichž byla pro výjimečnou válečnou potřebu zvolena technika uzavírání manželství na dálku (),⁵⁸⁾ se zastoupením nesouvisející). Zde se lze na prvý pohled překvapivě a přes menší praktickou relevanci pro vlastní platné říšské manželské právo setkat s odmítnutím posavadní volnosti ve věci pohlaví zástupce a s ostře postaveným požadavkem pohlavního omezení v tom smyslu, že by .

Je zřejmé, že mimořádně silným vlivem působilo dobové ideologické zázemí nacismu a jím staronově⁵⁹⁾ nastolené ovzduší antihomosexuální hysterie,⁶⁰⁾ svým vlivem působící ještě dlouho po druhé světové válce. Počátkem 40. let vzniklý spis Deuchlerův bez jakékoli samostatné bližší argumentace nebo opory v argumentaci jiné starší literatury prohlašuje, že po osobě nuptuačního zástupce se požaduje jako zastoupený. Jako zdůvodnění stačí ponuře znějící "aus klar zutage liegenden Gründen".⁶¹⁾ Je ovšem otázkou, do jaké míry bylo kategorické stanovisko uvedeným autorem vskutku zastáváno, a do jaké míry bylo formální úlitbou nacistickému režimu. Deuchlerem zmíněné dvě jurisdikce středoamerických trpasličích států (Hondurasu a Nikaraguy)⁶²⁾ představovaly v celkovém kontextu všech zemí umožňujících nuptuační zastoupení úpravu marginální: z těchto asi 25 neislámských zemí okcidentálního okruhu kladly relační podmínku pohlaví nuptuačního zástupce pouze tyto dva sousední právní řády. Pokud středoamerickou právní raritu dvou miniaturních republik autor ve svém spise představuje (bez ohledu na relativisační "někdy") jako panující názor, jemuž nadto větnou vsuvkou horlivě přitaká, aniž by sebeméně zkoumal, proč zbylých 23 zemí pohlavní omezení nežádá, není jeho postup racionálně udržitelný a ovšem ani z hlediska etiky vědecké práce obhajitelný.

Nový zákon o právu rodinném (ZPR) z roku 1949 nuptuační zastoupení z VZO, resp. předválečné osnovy převzal.⁶³⁾ Nadále zachoval původní pojetí a žádné nové požadavky na kvalitu nuptuačního zástupce nestanovil. Stejně tak je nestanovila ani velmi podrobná prováděcí vyhláška k zákonu o matrikách,⁶⁴⁾ vydaná vzápětí ještě v prosinci 1949. Přestože ve svém § 54 upravila podmínky uzavření manželství zástupcem podrobně, pohlaví zástupce ponechala bez povšimnutí.

Myšlenku o tom, že by se pohlaví osoby zastoupené a zastupující mělo shodovat, patrně jako prvý u nás formuloval roku 1950 Karel Petrželka, přednosta legislativního odboru ministerstva spravedlnosti⁶⁵⁾ a posléze novopečený profesor občanského práva na pražské fakultě, v quasioficiálním a dobově ovšem jediném komentáři nového ZPR.⁶⁶⁾ "Nerozhoduje samozřejmě ani pohlaví," píše Petržel