Omezení nuptuačního zastoupení na základě pohlaví a různice starší československé nauky

Vydáno: 28 minút čítania
Omezení nuptuačního zastoupení na základě pohlaví a různice starší československé nauky
Mgr.
Jan
Kober
Ústav státu a práva Akademie věd České republiky v Praze.
KOBER, J.: Omezení nuptuačního zastoupení na základě pohlaví a různice starší československé nauky1). Právny obzor, 97, 2014, č.2, s.131 - 139.
TheLimitationofMarriagebyProxyontheGroundofSexandDisputesoftheOlder Czechoslovak Legal Doctrine.
The uncanny object for decades - legal opinions saying that the marriage proxy shall be of the same sex as his principal, seems to be one of the most neglected issues of Czech and Slovak family law. The idea that the proxy shall be of the same sex as his principal has no older tradition, especially not in Catholic
Canon
law, where marriages by proxy are enabled without any limitations on the ground of sex. With two marginal exceptions, none of more than 25 occidental countries enabling the marriage by proxy knows any limitations of the proxy based on his sex. The paper analyses sources of this idea, which emerged in Czechoslovak legal doctrine during the early 1950s: this was influenced by the legal doctrine of the Nazi Germany (demand of limitation of the proxy on the ground of sex posed uncompromisingly by Deuchler) as well as by the older doubts expressed by the Austrian scholar Lenhoff, and of course, also by the international wave of homophobic panic between 1930s and 1950s. Although having any support in the positive law (Act on Family Law, 1949 nor Family Act, 1963) and despite of (mostly restrained) dissaproval of the majority of legal doctrine, the idea of limitation of the proxy on the ground of sex led its own life, being persistently proclaimed by its few partisans (Petrželka, Štěpina, Planková) and waiting for its political possibility to be adopted into the positive law.
Key words:
marriage by proxy - marriage law - family law - legal symbolism - legal history - homophobia - legal discourse
I.Úvodem
1.
V právním řádu existují mnohá zajímavá stvoření, z nichž některá unikají výraznější pozornosti: to, o němž chci hovořit, se na Slovensku dožívá, dosud nepolíbeno bližším zájmem právní vědy, roku 2014 svých dvacátých narozenin,2) u nás pak už uplynul od jeho recepce ze slovenského práva více než tucet let.3) Zajímavé je hlavně tím, že nevzniklo jednorázovým zákonodárcovým myšlenkovým lapsem nebo neřízenou střelou poslaneckého přílepku, ale interakcí menšinových výkladů nauky a společensko-psychologických potřeb doby. Forma, jíž bylo zmíněné stvoření přivedeno na svět, byla z hlediska legislativní techniky a legislativního procesu neméně zajímavá. To vše nás vedlo k rozhodnutí tuto problematiku blíže prozkoumat a přičinit o ní několik poznámek.4)
2.
Právní možnost, aby jednoho nebo oba nupturienty nahradil jejich zástupce (prokurátor, zmocněnec), je stará a vyskytuje se v různých právních kulturách.5) Patří k oněm institutům, jejichž vznik byl - pomyslímeli na dopravní možnosti starších časů, nebezpečenství, číhající na cestách, a zároveň i na zcela odlišný význam a účel manželství, v němž zpravidla dominovala stránka ekonomické a mocensko-příbuzenské aliance dvou rodinných skupin nad stránkou osobní a citovou - historicky přímo dítětem nutnosti. Možnost nuptuačního zastoupení existovala už v justiniánském římském právu, charakteristicky ovšem omezená jen na zastoupení muže; byl to dů