Európska prokuratúra

Bratislava 29. januára (TASR) - Rada EÚ na návrh Európskej komisie vymenovala Jána Mazáka opätovne za člena výberovej komisie pre Európsku prokuratúru na obdobie štyroch rokov. Kancelária Súdnej rady SR o tom informovala na svojom webe.

Jún 2022 priniesol ukončenie prvého roku fungovania Európskej prokuratúry. Slovenská republika za prvých sedem mesiacov svojej činnosti otvorila piaty najväčší počet vyšetrovaní zo všetkých zúčastnených členských štátov. V článku objasňujeme mechanizmus vyšetrovania a trestného stíhania páchateľov trestných činov poškodzujúcich finančné záujmy Európskej únie a poukazujeme na jeho osobitosti. Následne podrobujeme analýze a komparácii výsledky činnosti Európskej prokuratúry v Slovenskej republike, Českej republike a Rakúskej republike.

Anotace Příspěvek představuje nový fenomén objevující se na evropské scéně – Úřad evropského veřejného žalobce, který se zřizuje nařízením Rady (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Marginálním cílem příspěvku je přinést základní vhled do problematiky nově se formujícího orgánu nadnárodní veřejné žaloby a přispět tak k hlubšímu poznání relevantních reálií. Příspěvek je rozdělen do třech hlavních částí. První sekce se věnuje historické sondě cesty zrodu ÚEVŽ. Druhá část obsahuje dílčí partie pojednávající o současném stavu ÚEVŽ. Třetí část potom reflektuje diskutabilní body. Na závěr nechybí ani úvahy de lege ferenda týkající se osudu a fakticity Evropské prokuratury. Annotation The contribution deals with a new phenomenon of the european area – the European Public Prosecutor’s Office, established by the Council Regulation (EU) 2017/1939 implementing enhanced cooperation on the establishment of the European Public Prosecutor’s Office. The marginal aim of this contribution is to bring the basic insight into the problematics of this new body of public prosecution and thus contribute to deeper cognition of a relevant facts. The contribution is devided into three main sections. The first section is focused on a historical excursion of the way to establishment of the EPPO. The second part is split into a several partial subsections dealing with a current status of the EPPO. Furthermore, the third part reflects some questionable points. At the end, there are considerations de lege ferenda concerning the fate and the factuality of the European Prosecution.