Anotace
Příspěvek představuje nový fenomén objevující se na evropské scéně – Úřad evropského veřejného žalobce, který se zřizuje nařízením Rady (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Marginálním cílem příspěvku je přinést základní vhled do problematiky nově se formujícího orgánu nadnárodní veřejné žaloby a přispět tak k hlubšímu poznání relevantních reálií. Příspěvek je rozdělen do třech hlavních částí. První sekce se věnuje historické sondě cesty zrodu ÚEVŽ. Druhá část obsahuje dílčí partie pojednávající o současném stavu ÚEVŽ. Třetí část potom reflektuje diskutabilní body. Na závěr nechybí ani úvahy
de lege ferenda
týkající se osudu a fakticity Evropské prokuratury.Annotation
The contribution deals with a new phenomenon of the european area – the European Public Prosecutor’s Office, established by the Council Regulation (EU) 2017/1939 implementing enhanced cooperation on the establishment of the European Public Prosecutor’s Office. The marginal aim of this contribution is to bring the basic insight into the problematics of this new body of public prosecution and thus contribute to deeper cognition of a relevant facts. The contribution is devided into three main sections. The first section is focused on a historical excursion of the way to establishment of the EPPO. The second part is split into a several partial subsections dealing with a current status of the EPPO. Furthermore, the third part reflects some questionable points. At the end, there are considerations
de lege ferenda
concerning the fate and the factuality of the European Prosecution.Klíčová slova
Evropský veřejný žalobce, evropský prokurátor, Evropská unie, evropské trestní právo, justiční spolupráce
Key words
European public prosecutor, european prosecutor, European union, european criminal law, judicial cooperation
Úvod
Evropská unie (dále jen „EU") doznala do dnešních dob značných institucionálních změn. Samozřejmě, vedle vývoje i dalších oblastí jako legislativního rámce či politické scény. Institucionální podoba EU se od počátku Evropských společenství značně proměnila. Základem těchto změn se staly revizní smlouvy, a to zejména od Jednotného evropského aktu (1986), přes Maastrichtskou smlouvu (1992), Amsterdamskou smlouvu (1997), Niceskou smlouvu (2000) až po Lisabonskou smlouvu (2007). Nejpodstatnějším mezníkem i pro materii tohoto příspěvku byla právě Lisabonská smlouva, která umožnila vznik Evropské prokuratury (dále jen „EP") neboli též Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „ÚEVŽ). Avšak, již před přijetím Lisabonské smlouvy nalezneme významné pokusy o konstituování modelu nadnárodního orgánu veřejné žaloby, který by představoval efektivnější vymáhání spravedlnosti a potírání zločinnosti na základě trestní jurisdikce.
Lisabonská revizní smlouva, která byla přijata roku 2007, ale platnosti nabyla až od roku 2009 (ratifikace Českou republikou), odstranila trojpilířovou strukturu EU a značně modifikovala znění Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU"). Lisabonská smlouva včlenila do textu SFEU v rámci čl. 86 nové oprávnění, a to: „
Pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie může Rada zvláštním legislativním postupem formou nařízení vytvořit z Eurojustu Úřad evropského veřejného žalobce. Rada rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu
."
1)
Následně je pro případ nejednomyslnosti, tedy nedostatku společné vůle pro hlubší integraci, umožněna alternativa navázání posílené spolupráce v dané oblasti. Posílená spolupráce tak byla jako integrační nástroj řádně etablována do institucionální a právní struktury EU. Právě tato možnost byla nakonec využita k přijetí nařízení o ÚEVŽ. Tímto byl dán právní základ k uskutečnění dlouholetého imaginárního projektu Evropské prokuratury.
2)
Problematika Evropské prokuratury je velice aktuální a živé téma, neboť od přijetí nařízení 2017/1939 o ÚEVŽ v roce 2017, bylo určeno, že fakticky má Úřad začít vykonávat svoji činnost do roku 2020.
3)
Z toho je patrné, že do dnešní doby se jednotlivé participující členské státy musejí vypořádávat s mnohými nelehkými otázkami materiálního i formálního zřízení ÚEVŽ. Na činnosti Evropské prokuratury se budou podílet participující členské státy v rámci navázané posílené spolupráce, mezi těmito státy je Česká republika i Slovenská republika.
4)
Pro česko-slovenské soustátí platí, že činnost Evropské prokuratury se bude přímo dotýkat jejich trestních jurisdikcí. Personální složky EP budou moci provádět vyšetřování a trestní stíhání osob na území členských států a následně podle vymezené příslušnosti národní legislativy podávat obžaloby. Vnitrostátní justiční orgány, jakož i komunitární orgány, budou povinny spolupracovat s Evropskou prokuraturou a poskytovat si navzájem součinnost a kooperaci.
5)
Výkon kompetencí Evropské prokuratury bude založen na dvou režimech. Evropský režim, ve kterém na základě přímého účinku nařízení vyplývají práva a povinnosti přímo z jeho ustanoveních. Následně také národní režimy, které budou sloužit k faktickým úkonům prováděným při vlastním vyšetřování a trestním stíhání.
6)
Historický exkurz – cesta k Evropské prokuratuře
Jedněmi z prvních pokusů o vytvoření Evropské prokuratury byly zejména projekty
Corpus Juris
a jeho přepracovaná verze
Corpus Juris 2000
. Tyto dokumenty se staly klíčovými zdroji pro další neutuchající kroky ke zrealizování myšlenek vytvoření základů Evropské prokuratury. Oba projekty se bohužel nesešly s pozitivním přijetím, což vyústilo v jejich setrvání v pouhé podobě teoretických studií. Dalšími z řad významných, avšak neúspěšných pokusů se stala Zelená kniha o trestněprávní ochraně finančních zájmů Evropských společenství a zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.
7)
Evropská prokuratura byla nadále integrálně začleněna do textu tehdy připravované tzv. evropské ústavy neboli Smlouvy o evropské ústavě, která nakonec nebyla úspěšně ratifikována všemi členskými státy, čímž také skončila v propadlišti neúspěšných pokusu o hlubší integraci v EU. Mezník představovala až ona Lisabonská smlouva, která přinesla jasnou legislativní oporu k vytvoření EP.
8)
Možnost vzniku Evropské prokuratury tak byla začleněna do primárního práva EU, stala se jeho integrální součástí.