40/1922 Sb.
Zákon
ze dne 31. ledna 1922,
kterým se mění a doplňují některá ustanovení o
advokátech.
Změna: 144/1936 Sb.
Změna: 201/1946 Sb.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Vykonávati advokacii na území republiky Československé jest oprávněn
ten, kdo zapsán jest do seznamu advokátů některé advokátní komory
v republice Československé.
(2) Do seznamu advokátů budiž zapsán, kdo
a) jest československým státním občanem;
b) jest svéprávným;
c) vykonal studia právnická na některé československé universitě anebo
přede dnem 28. října 1918, po případě nejpozději ve studijním roce 1918 -
1919, na některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského;
d) dosáhl hodnosti doktora práv na některé universitě v Československé
republice anebo přede dnem 28. října 1918, po případě nejpozději ve
studijním roce 1918 - 1919 na některé universitě bývalého mocnářství
rakousko-uherského;
e) byl prakticky zaměstnán v právní službě po dobu v tomto zákoně
ustanovenou (§ 5);
f) vykonal s úspěchem praktickou zkoušku předepsanou pro advokáty před
komisí na území republiky Československé anebo před 28. říjnem 1918 na
území bývalého mocnářství rakousko-uherského. Kdo vykonal advokátní zkoušku
po 28. říjnu 1918 mimo území republiky Československé, může býti zapsán do
seznamu advokátů se svolením ministra spravedlnosti, když v době zkoušky
nebylo ji lze vykonati na území, ve kterém se o zápis žádá.
(3) Zvláštní ustanovení pro hlasující rady sborových soudů tímto zákonem
nejsou dotčena.
§ 2.
Advokacie nemůže dosáhnouti:
a) kdo pravoplatným rozsudkem soudu trestního odsouzen byl pro čin, pro
který podle platných ustanovení nastává ztráta volebního práva do obcí, po
dobu této ztráty;
b) kdo podle nálezu disciplinárního byl ze seznamu kandidátů advokacie
vymazán, po dobu, po kterou výmaz trvá;
c) kdo vykonává státní placený úřad, vyjímaje úřad ministra a úřad
učitelský;
d) kdo jest notářem (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi veřejným
notářem);
e) kdo provozuje zaměstnání, které se nesrovnává s povahou a výkonem
advokacie, aneb kdo svým jednáním stal se důvěry nehodným;
f) kdo upadl v konkurs, pokud řízení konkursní trvá, jakož i ten, na
jehož žádost se provádí řízení vyrovnávací, pokud nebylo prohlášeno za
skončené.
§ 3.
(1)
Právo vykonávati advokacii zaniká:
a) úmrtím advokáta;
b) jeho resignací;
c) zánikem svéprávnosti advokátovy;
d) pozbude-li advokát státního občanství československého;
e) vzdálí-li se advokát ze svého sídla úředního, substituta neustanoviv,
a nevrátí-li se na veřejné vyzvání příslušné advokátní komory do roka;
f) přijme-li úřad podle § 2, lit. c) a d), s advokacií neslučitelný;
g) pravoplatným odsouzením pro čin v § 2 lit. a), uvedený;
h) disciplinárním nálezem advokátní komory, vyslovujícím výmaz ze
seznamu advokátů;
i) prohlášením konkursu nebo zahájením vyrovnávacího řízení.
(2) Pozbude-li žena, vykonávající advokacii, československého státního
občanství sňatkem, uzavřeným s cizincem, může k její žádosti ministerstvo
spravedlnosti po slyšení advokátní komory povolit, aby advokacii dále
vykonávala.
(3) Pominou-li v případech uvedených pod c), d) a f) důvody zániku, jest
bývalého advokáta k jeho žádosti opětně do seznamu advokátů zapsati.
V případech uvedených pod b), e), g), h) a i) může bývalý advokát, jsou-li
dány zákonné podmínky (§§ 1 a 2), žádati za opětný zápis.
§ 4.
Advokáti, kteří měli v době od 28. října 1918 sídlo mimo území republiky
Československé, mohou býti do seznamu advokátů zapsáni jen, když vykáží
všechny náležitosti zákonem nařízené a svolí-li k tomu - vyslechna
advokátní komoru - ministr spravedlnosti.
§ 5.
(1) Žadatel o zápis do seznamu advokátů musí prokázati, že
byl na území republiky Československé nebo před 28. říjnem 1918 na
území bývalého Rakousko-Uherska v právní službě zaměstnán po dobu
pěti let. Z této služby musí právní služba u advokáta trvati
nejméně čtyři roky. Právní služba u řádného soudu, u státního
zastupitelství (vojenského prokurátora), u notáře, u úřadu
správního nebo finančního, ať se koná pro výcvik nebo jiný účel,
se započítává úhrnem jen do jednoho roku.
(2) zrušen
(3) Praxe u finanční prokuratury rovná se praxi u advokáta.
(4) Ke zkoušce advokátní (§ 1, odst. 2., písm. f) mohou býti připuštěni
kandidáti, kteří byli po tři roky prakticky zaměstnáni v právní službě u
advokáta a dosáhli hodnosti doktora práv.
(5) Započítává se toliko praxe v tom kterém oboru plně konaná po složení
všech teoretických státních zkoušek anebo po dosažení hodnosti doktora práv
na některé universitě v republice Československé anebo před 28. říjnem
1918, po případě nejpozději ve studijním roce 1918 - 1919 na universitě
bývalého mocnářství rakousko-uherského, jinak jen když kandidát prokáže
nostrifikaci zkoušek nebo hodnosti doktora práv.
(6) Do 1. ledna 1925 stačí však k zápisu do seznamu advokátů a ku
připuštění ke zkoušce advokátní výkaz způsobu a doby praxe podle
dosavadních předpisů.
(7) Výhody, zvláštními ustanoveními povolené kandidátům, kteří byli
zdrženi ve studiích anebo v praktické právní službě poměry způsobenými
válkou, jsou nedotčeny.
§ 6.
(1) Do seznamu kandidátů advokacie mohou býti zapsáni anebo do soudní
praxe v 1. a 2. odst. §u 5 zmíněné připuštěni jen českoslovenští státní
příslušníci, kteří vykonali teoretické státní zkoušky anebo nabyli hodnosti
doktora práv na některé universitě v republice Československé, anebo před
28. říjnem 1918, po případě nejpozději ve studijním roce 1918 - 1919 na
některé universitě bývalého mocnářství rakousko-uherského, jinak jen pokud
zkoušky jejich nebo hodnost doktora práv byly nostrifikovány.
(2) Pokud je ve věcech občanských zákony nařízeno zastoupení stran
advokátem, může se advokát dáti zastoupiti kandidátem advokacie, který má
hodnost doktora práv a nejméně 2 roky praxe u advokáta; také zde budiž
podle dosavadních ustanovení povinný rok, ztrávený v soudní službě před
tím, než tento zákon nabude účinnosti, na roveň postaven praxi u advokáta
(§ 5). Pokud ve věcech trestních před sborovými soudy k hájení oprávněn je
jen obhájce, zapsaný v seznamu obhájců, může se advokát dáti zastoupiti
takovým kandidátem, vyjímaje hájení před porotou a před nejvyšším soudem.
Do 1. ledna 1924 platí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dosavadní
ustanovení.
§ 7.
(1) Před zápisem do seznamu advokátů vykoná uchazeč podáním ruky
předsedovi komory advokátní anebo jeho náměstku slib, že "bude republice
Československé věren, že bude u výkonu svého povolání veškeré zákony a
platná nařízení zachovávati a své povinnosti plniti svědomitě".
(2) Slib tohoto znění vykonají i veškeří advokáti, kteří v době, kdy
zákon tento nabude účinnosti, budou již v seznamu advokátů zapsáni, a to
tak, že v neprodlužitelné lhůtě tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona
slib vlastnoručně napíší a podepíší a doporučeným dopisem zašlou
předsednictvu své advokátní komory, jinak, nesplní-li této povinnosti ani
po vyzvání advokátní komory nejdéle do jednoho měsíce, budou ze seznamu
advokátů vymazáni.
§ 8.
Dokud nebude v Podkarpatské Rusi zřízena samostatná advokátní komora, platí
tam tato odchylná ustanovení:
a) Seznam advokátů i kandidátů advokacie vede a agendu přikázanou
advokátním řádem advokátní komoře a jejímu výboru obstarává, jakož i
přijímá slib dle § 7 ustanovení předseda sedrie, která bude ministerstvem
spravedlnosti určena.
b) Disciplinární pravomoc nad advokáty a kandidáty advokacie vykonává
disciplinární senát advokátní komory v Turč. Sv. Martině a úkony komorního
žalobce komorní žalobce téže advokátní komory.
§ 10.
(1) Zákon tento nabývá účinnosti za čtrnáct dní po vyhlášení.
(2) Provésti jej náleží ministru spravedlnosti.
T. G. Masaryk v. r.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Dolanský v. r.