Vyhľadávanie v online časopise
Online časopis
Ještě ke kontrolním aktivitám v podnikání
Řízení a kontrola jsou důležitým faktorem prosperity. Řízení je založeno na porovnání a vyhodnocení skutečných stavů a procesů se stavy požadovanými. Na základě zjištěných rozdílů jsou přijímány úpravy a další opatření. Proces kontroly je nezbytný pro spojení moderních disciplín, zejména controllingu a auditu. Obě tyto disciplíny mají své postupy a nástroje. Příspěvek zkoumá souvislosti mezi kontrolními činnostmi a zkoumá jejich funkce. Pojednává též o právní úpravě smlouvy o kontrolní činnosti.
Management and control are an important factor in the prosperity. The control is based on a comparison and evaluation of actual states and processes with the desired states. Based on the identified differences, corrections and other plans are accepted. The inspection process is now necessary to combine modern disciplines, especially controlling and auditing. Both of these disciplines have their own procedures and tools. The paper examines the connections between control activities and examines their functions. It also discusses the legal regulation of the control activity contract.
MAREK, K. – TOTH, E.: Ještě ke kontrolním aktivitám v podnikání; Justičná revue, 77, 2025, č. 2, s. 179 – 190.
Klíčová slova: kontrolní činnost, řídící procesy, kontrolní akce, ovládání, auditování, zpětná vazba, občanské právo, obchodní právo.
Key words: control activity, management processes, controlling action, controlling, auditing, feedback, civil law, business law.
Právní předpisy/legislation: zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník; zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Cílem tohoto pojednání je upozornit na význam kontroly v procesech řízení, pojednat přitom zejména o controlingu a auditech. Kromě použití metody analytické a syntetické se však při zpracování nemůžeme zcela vyhnout, a to pro vyjádření těchto činností, i použití metody popisné. Při provádění těchto kontrolních činností se začasté realizuje smlouva o kontrolní činnosti. Proto je v závěrečné partii tohoto článku proveden rozbor její právní úpravy. Smlouva o kontrolní činnosti je dnes v České republice upravena v občanském zákoníku. Občanský zákoník přitom, jen s velmi drobnými úpravami, recipoval dřívější regulaci v zákoníku obchodním. Tato regulace je přitom stále aktuální ve Slovenské republice.
*)
Prováděním kontrolní činnosti lze přitom mj. bránit i trestné činnosti.
1 Úvodní souvislosti kontrolních procesů
Klíčovým faktorem prosperity podnikatelských subjektů je bezesporu jejich účinné řízení. Toto řízení je určující silou efektivity, dalšího růstu i bezrizikového fungování všech podnikatelských subjektů. Je specifickou "meta energií" prosakující celou organizací, všemi jejími lidskými, informačními, sociálně ekonomickými i přírodně technickými jevy a ovlivňuje i vztahy k okolí. Nese sebou i chyby a nedostatky, které mnohdy vedou ke krizím až k úpadku, je ale jedinou silou, která napravuje pochybení. Jedinečnou součástí řídícího působení je pak kontrolní funkce.
Hospodářské procesy nesou v sobě mnoho činností. Ty se z pohledu řízení projevují jako neurčitosti, které lze, a v zájmu prosperity je nutné je nepřetržitě odstraňovat. Neurčitosti se v procesech vyskytují zákonitě, vyskytovaly již v minulosti a budou vyvstávat i v budoucnosti. Jsou eminentní součástí veškerého podnikatelského dění, zejména však lidského jednání a konání, a to na úrovni jednotlivců, skupin i celé organizace. Kontrola je pak aktivitou, která významně přispívá k posilování určitostí a to zmírňováním či odstraňováním neurčitostí a nastolováním normalit (organizovanosti).
Neurčitosti v podnikovém dění jsou přítomny ve zjevné, ale i méně zjevné podobě. Jsou četné, mají různou věcnou podstatu, liší se co do významnosti, příčin i výskytu v čase. Zjevné neurčitosti se jsou spolehlivě rozpoznány a také uvědomovány. Méně zjevné neurčitost jsou skryty ve spletitých vztazích podnikových struktur i procesů i ve vztazích k okolí. Některé z nich jsou i cíleně utajované, záměrně zneužívány a nesou stigmata trestných činů. Společným jmenovatelem neurčitostí je, že jsou povětšinou anomálií a odchylkou od normativity a povětšinou tvoří nežádoucí jevy, neboť způsobují škody, ztráty, a to ekonomické, sociálníi psychické zátěže. Mohou míti rysy hlubokých krizíči úpadku. Ze širšího pohledu platí paradox: "Chyby způsobilo řízení, a odstraňovat je může opět řízení". Kontrola je tak stěžejním instrumentem jejich možné i nutné nápravy nežádoucích situací a cest.
Z manažerského aspektu se při odstraňování neurčitosti kontrolou vynořují dva póly problematiky. První, výchozí pól tvoří požadovaný, tj. chtěný, ideální a očekáváný, stav, tedy "jaký má být". Je vždy předurčený minulými rozhodnutími. Je tak ztělesněn minulým jednáním řídícího subjektu, ale též zákonnými normami, interními předpisy či jinými instrumenty řízení podniku. Na jejich platformě se odpovídají podnikatelské otázky: co, kdo, kolik, kdy, kde, jak, jaké, proč a pod. V praxi jsou ztělesněny přijatým plánem, úkolem, zadáním, programem, normou, usnesením, příkazem a pod. Tento pól v mechanizmu kontroly tvoří primát - výchozí bod, jehož parametry se kontrolují. Druhý pól tvoří stavy "jaké jsou" ve skutečnosti. Odráží vyvstalé hodnoty, skutečnosti a parametry podnikové objektivní reality v čase, prostoru, hodnotě i věcnosti.
Kontrolou je pak relační aktivita, jejíž prostřednictvím se identifikuje, měří, porovnává a hodnotí vztahy mezi tím "co má být" a "co je". Příkladem je kontrola relace mezi skutečností a naplánovaným ziskem, resp. zdrojů a struktury zisku, kontrola daňově uznatelných nákladů, posouzení regulérnosti rozhodnutí a manažerských postupů a pod. Velmi často se zkoumá také dodržování či porušování zákonných norem a podnikových firemních předpisů, zapříčinění pochybení, včetně trestně právních deliktů. Kontrolou se zpravidla zjišťuje i míra shody či neshody mezi polaritami. V popředí jsou neshody, které jsou primárně změřené, zhodnocené a popsané, a závěry jsou postoupeny odpovědným orgánům podniku. Kvalitní kontrolní aktivity pak konstruktivně přispívají k udržení dobrého a cíleného fungování podniků. Nekvalitní kontrola pak posiluje a zatěžuje administrativu, vyvolává marné snažení, deprese a petrifikaci problémů.
Mechanizmus kontrolního procesu je ze systémového hlediska rozložen na logickou triádu: požadovaný stav - skutečný stav - zjištění neshody (shody). Participují na něm kontrolující subjekt a kontrolovaný objekt. Kontrolující subjekt ve svém působení využívá řadu metod kontroly, postupy, uplatňuje styl, má mít náležité zmocnění i odborné způsobilosti i zkušenosti. Lze tak hovořit o technologii kontrolního procesu. V každém z kontrolních procesů se prostřednictvím aktérů prosazují i subjektivní aspekty, především zájmy, motivy, stimuly, pravomoc, formální i neformální autority a jiné momenty jednání a chování lidí.
2 Kontrola v procesech řízení
Kontrola se v teoretických ani praktických konceptech procesu řízení nevyskytuje jako izolovaná aktivita, ale vždy ve spojitosti s ostatními procesními veličinami, ať jsou popisovány jako fáze, etapy, kroky řízení či jinak. Takto byla interpretována již ve slovutném Fayolově cyklu
1)
řídícího procesu, kde kontrola uzavírá pětici hlavních funkcí řízení. Kontrolu vzhledem k jeho unikátním funkcím nalézáme i ve všech "post fayolovských", ale i soudobých interpretacích procesu řízení (Toth, 2014).Rozpoznávání hlubších sociologických, psychologických i ekonomických souvislostí řízení, ale i nástup informačních a komunikačních a marketingových technologii diversifikovali i samotný proces kontroly. Kontrolní aktivity tak prorůstaly s funkčně blízkými obory, především s vnitropodnikovým účetnictvím, s podnikovou ekonomikou, rozpočetnictvím, krizovým řízením, propojovaly se i s právními i sociologickými disciplínami. Výsledkem tohoto pohybu je krystalizace dnes již relativně samostatných disciplín, jako je controlling, audit, monitoring, compliance a další. Hranice těchto disciplín jsou spíše volnější než rigidní, a každá z nich preferuje svůj vlastní metodický aparát. Přirozená složitost procesu řízeníi kontroly od počátků vědeckého řízení přináší různé výklady, existují pak i zmatečné a tendenční výklady. Tato skutečnost však neznehodnocuje aplikační úspěchy. Sémantické nejasnosti jsou nejčastěji generické povahy a praxe se s ní musí vždy vypořádat. Ze systémového nadhledu je nutné si uvědomovat, že samotná kontrola i všechny blízké disciplíny mají společného jmenovatele ve "zpětné vazbě". Ta byla explicitně formulována "kybernetikou"
2)
, a má neopomenutelná stigmata i v dnešních procesech. Zpětnovazební smyčku Wiener trefně přirovnal ke slepecké holi, která nevidoucímu dává zpětnou informaci o jeho stavu a pohybu a ovlivňuje tak jeho následující pohyby.Funkční logika zpětné vazby vychází z "premisy", že řídící prvek svým řídícím působením na řízený prvek iniciuje jeho žádoucí stavy a chování. Od řízeného prvku pak řídící prvek zpětně získává informace o jeho skutečném chováníi reálných stavech. Tyto informace pak zpracovává a vyhodnocuje, a podle výsledku rozhoduje a opětovně ovlivňuje jednání řízeného prvku. Zpětná vazba v řízení je tedy založena na informační smyčce a je jádrem každého
Pre zobrazenie článku nemáte dostatočné oprávnenia.
Odomknite si prístup k odbornému obsahu na portáli.
Prístup k obsahu portálu majú len registrovaní používatelia portálu. Pokiaľ ste už zaregistrovaný, stačí sa prihlásiť.
Ak ešte nemáte prístup k obsahu portálu, využite 10-dňovú demo licenciu zdarma (stačí sa zaregistrovať).
Vydanie Justičná revue 2/2025
