Zneužití práva na informace

doc. JUDr. Pavel Mates CSc.

Vydáno: 03. 10. 2024 24 minút čítania

Článek je reakcí na stav, kdy existuje početná skupina zejména fyzických osob, které se dožadují s odkazem na svoje právo informace, které ve skutečnosti vůbec nepotřebují a jejich účelem je pouze zahlcovat povinné subjekty, nejčastěji správní orgány žádostmi o informace a následně litigiozně hodlají pokračovat ve sporu. Proto bylo do zákona o svobodném přístupu k informacím vtěleno ustanovení o zneužití práva na informace, kdy tyto nejsou poskytovány.

The article is a reaction to the situation where there is a large group of natural persons, in particular, who demand, with reference to their right, information that they do not really need at all, and whose purpose is only to overwhelm obliged entities, most often administrative authorities, with requests for information, and then litigiously intends to continue dispute. Therefore, a provision on the misuse of the right to information, when it is not provided, was incorporated into the Act on Free Access to Information.

MATES, P.: Zneužití práva na informace; Justičná revue, 76, 2024, č. 8-9, s. 792 – 799.

Klíčová slova: právo na informace, zneužití práva, šikanozní výkon práva, Ústavní soud, test proporcionality.

Key words: right to information, abuse of law, harassment of law enforcement, Constitutional Court, proportionality test.

Právní předpisy/legislation: obecný zákoník občanský, zák. č. 946/1811 ř. z.; občanský zákoník, zák. č. 89/2012 Sb.; zákon o advokacii, zák. č. 85/1966 Sb.; zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, zák. č. 221/2006 Sb.; zákon o ochraně spotřebitele, zák. č. 634/1992 Sb.; zákon o svobodném přístupu k informacím, zák. č. 106/1999 Sb.

Zneužití není výkonem práva

Institut zneužití práva (Rechtsmissbrauch), má jako ostatně mnohé další svoje kořeny v právu soukromém, odkud se rozšířil i do oblasti práva veřejného, tedy i správního. Tak bylo označeno v rozsudcích soudů I. republiky, resp. i starších, týkajících se § 1295 obecného zákoníku občanského z roku 1811 za zneužití práva petičního podání trestního oznámení pouze k "ukojení nevraživosti" nebo i podání ve věcech soukromoprávních, byla-li tato podána jen za účelem poškodit žalovaného a takový podatel nesl povinnost k náhradě škody. Na rozhraní obou systémů stojí ustanovení § 178 obecného zákoníku občanského, které umožňovalo zbavit otce jeho moci, zneužívá-li ji k neplnění svých povinností či dopouští-li se nectného nebo nemravného jednání. ¹⁾ Výslovně pak bylo zneužití, resp. jeho zákaz, používáno v souvislosti diskrečním oprávněním správních úřadů, jímž se rozumělo "trvalé a úmyslné jednání proti veřejnému zájmu". ²⁾

V často citované pasáži učebnice Teorie práva dovodil V. Knapp, že neplatí, že by zneužívání práva bylo současně výkonem práva, protože, jak trefně poznamenává, zneužití práva je chování jen zdánlivě dovolené, čili nemůže jít současně o jednání po právu a proti němu, jinak řečeno, uznání nedovolenosti zneužití práva, zároveň vede k tomu, že takové jednání je proti právním úkonem, k čemuž zde vede i všeobecně uznávaná zásada

Máte predplatné? Prihláste sa