doc. JUDr. Pavel Mates, CSc.

Právo na informace patří mezi nejdůležitější politická práva obsažená v Listině základních práv a svobod (čl. 17 odst. 5) vzhledem k tomu, že představuje jeden z nejdůležitějších a nejefektivnějších nástrojů kontroly veřejné moci. Žadatele o informaci lze, s jistým zjednodušením, rozdělit do dvou skupin: na tzv. hlídací psy demokracie (hromadné sdělovací prostředky, skutečné aktivisty a neziskové organizace), kteří s informace pro kontrolu veřejné moci opravdu využívají, druhý pól představují notoričtí stěžovatelé, kverulanti a tzv. "vexator litigiosus", lidi, kteří mají potěšení z toho, že vedou spory (zaznamenán byl případ žadatele, který podal 1 000 žalob o poskytnutí informace, třebaže byl vícekrát upozorněn, že mu nemůže nebo nesmí být poskytnuta).

Mám za to, že je vhodné na úvod připomenout, že vychází-li odborná kniha, již v pátém vydání, vypovídá to samo osobě o její kvalitě. Co do struktury přidržují se...

Článek je věnován citlivé otázce povinnosti podrobit se očkování proti stanovenému okruhu nemocí, které svojí podstatou představuje zásah do tělesné integrity a soukromí fyzických osob. Jakkoli ve společnosti převažuje souhlas a porozumění pro povinné očkování, existuje i skupina osob, které jej odmítají, s odkazem na výhradu víry a svědomí nebo i blíže neidentifikovatelných argumentů, a to je pak předmětem judikatury.

Článek chce být příspěvkem k hledání odpovědi na stále aktuální problematiku plagiátorství při zpracování kvalifikačních prací posluchačů vysokých škol a v širším kontextu i habilitačních prací akademických pracovníků. Analyzuje, i na pozadí judikatury správních soudů, právní úpravu a posuzování důsledků plagiátorství, tak jak je upravena v zákoně o vysokých školách. Zvláštní pozornost pak věnuje tomu, jak se může promítnout stále rostoucí využívání AI při formulování kvalifikačních prací studentů a snaží se najít odpověď na otázku, kdy je ještě přípustná a ve které kvalitě i kvantitě se jedná o plagiát.

Článek je reakcí na stav, kdy existuje početná skupina zejména fyzických osob, které se dožadují s odkazem na svoje právo informace, které ve skutečnosti vůbec nepotřebují a jejich účelem je pouze zahlcovat povinné subjekty, nejčastěji správní orgány žádostmi o informace a následně litigiozně hodlají pokračovat ve sporu. Proto bylo do zákona o svobodném přístupu k informacím vtěleno ustanovení o zneužití práva na informace, kdy tyto nejsou poskytovány.

Příspěvek řeší problematiku tzv.pravé a nepravé koncentrace ve správním řízení, kterou lze chápat jako výjimku ze zásady jednoty řízení, platící jako hlavní princip ovládající správní řízení. Kromě správního řádu zakotvují tzv. soustřeďovací princip také zvláštní zákony. Zatímco pravá koncentrace není zpochybňována k použití koncentrace nepravé, se jak judikatura, tak doktrína staví restriktivně nebo dokonce odmítavě. Možnost koncentrace je výrazně omezována pro odvolací řízení.