doc. JUDr. Pavel Mates, CSc.

Článek chce být příspěvkem k hledání odpovědi na stále aktuální problematiku plagiátorství při zpracování kvalifikačních prací posluchačů vysokých škol a v širším kontextu i habilitačních prací akademických pracovníků. Analyzuje, i na pozadí judikatury správních soudů, právní úpravu a posuzování důsledků plagiátorství, tak jak je upravena v zákoně o vysokých školách. Zvláštní pozornost pak věnuje tomu, jak se může promítnout stále rostoucí využívání AI při formulování kvalifikačních prací studentů a snaží se najít odpověď na otázku, kdy je ještě přípustná a ve které kvalitě i kvantitě se jedná o plagiát.

Článek je reakcí na stav, kdy existuje početná skupina zejména fyzických osob, které se dožadují s odkazem na svoje právo informace, které ve skutečnosti vůbec nepotřebují a jejich účelem je pouze zahlcovat povinné subjekty, nejčastěji správní orgány žádostmi o informace a následně litigiozně hodlají pokračovat ve sporu. Proto bylo do zákona o svobodném přístupu k informacím vtěleno ustanovení o zneužití práva na informace, kdy tyto nejsou poskytovány.

Příspěvek řeší problematiku tzv.pravé a nepravé koncentrace ve správním řízení, kterou lze chápat jako výjimku ze zásady jednoty řízení, platící jako hlavní princip ovládající správní řízení. Kromě správního řádu zakotvují tzv. soustřeďovací princip také zvláštní zákony. Zatímco pravá koncentrace není zpochybňována k použití koncentrace nepravé, se jak judikatura, tak doktrína staví restriktivně nebo dokonce odmítavě. Možnost koncentrace je výrazně omezována pro odvolací řízení.