Suverenita státu včera a dnes - k dynamice pojmu a hermeneutickým posunům v jeho chápání

The article is devoted to the development of the understanding of the concept of state sovereignty from the initial period of its inception to the present time. Author's aim is to highlight the dynamics in the understanding of this concept, which proves the notion of its continuous hermeneutic adaptation to the new social conditions. The concept of sovereignty can not be understood as a static concept, which over the years did not change its content and definition. The internal dimension of sovereignty is weakened by the development the democratization of society, searching for legitimate sources of power, promoting the concept of substantive constitutional state. The external dimension is then modified in the context of deepening international cooperation and integration, with the creation of international rules for dispute resolution and the creation of integration groupings. Author of this article responds to the current call for federalization of the European Union (Speech by President of the European Commission Mr Barroso's On the State of the Union 2012 presented in the European Parliament 12 September 2012), which again opens the debate over disappearing sovereignty of the Member States of the European Union. He points to the need for open understanding of the concept, which allows us to create harmony between ambition of supranational entity and interests of its basic units - the Member States.

"Prohloubená a skutečná hospodářská a měnová unie, politická unie se soudržnou 
 zahraniční  a obrannou politikou v konečném důsledku znamená, že současná Evropská 
 unie musí  postoupit dále.
 Nebojme se těch slov: musíme postoupit směrem k federaci národních států. To je to, 
 co  potřebujeme. To je naším politickým horizontem.
 To je to, co musí být vodítkem pro naši práci v nadcházejících letech.
 Volám dnes po federaci národních států. Nikoliv však po superstátu. Po  demokratické 
 federaci národních států, která může pomocí sdílené suverenity  řešit naše společné 
 problémy tak, aby každá země a každý občan měli více  možností, jak řídit svůj vlastní 
 osud. Jde o Unii s členskými státy, a  nikoliv  proti nim. V éře globalizace přináší 
 sdílená suverenita více síly,  a nikoliv méně." 
 
                                                            José Manuel Durao Barroso 
                                                             Předseda Evropské komise 
              Projev o stavu Unie 2012 pronesený v Evropském parlamentu 12. září 2012

 
"Sešli jsme se na tomto historickém místě, abychom si připomněli, že novodobému 
 českému státu přibyl další rok. Od vzniku naší republiky zanedlouho uplyne již sto 
 let. 
 V té chvíli se jistě budeme ptát: 
 - co tato, z hlediska historie relativně krátká doba, navíc přerušená nacistickým 
   protektorátem a poté faktickým područím Sovětskému svazu, našemu národu přinesla; 
 - a co jsme svému státu přinesli my, kteří jsme v této době žili? 
 Aby takové otázky vůbec měly smysl, musíme v té době svoji republiku ještě mít. 
 Samozřejmé to není. 
 Pokušení využít současných potíží v Evropě k radikální centralizaci kontinentu
 a k dalšímu oslabení suverenity historických evropských států - potíží, které by 
 bez  chybně koncipovaného zavedení společné evropské měny v této podobě nevznikly
 - je veliké a už neskrývané." 
 
                                                                         Václav Klaus 
                                                            Prezident České republiky
           Projev prezidenta republiky ke státnímu svátku pronesený na Pražském hradu
                                                                       28. října 2012
 

Suverenita jako teoretická konstrukce se historicky stala předpokladem vytváření a následné existence moderního státu.¹⁾ Primárně byl pojem suverenity ve vývoji západní civilizace zformován jako nástroj řešení vnitrostátního mocenského konfliktu (druhá polovina 16. století). Vnější rozměr, v rámci kterého je suverenita obhajobou svrchovanosti a autonomie země v rámci vztahů s ostatními státy,²⁾ získal tento pojem následně a to především v rámci budování vestfálského uspořádání Evropy po skončení třicetileté války (1648).

Suverenita je ve svých klasických definicích odrážejících její chápání, s ohledem na dobu vzniku tohoto konceptu (období raného novověku), vyjádřením nejvyšší, jediné, nezávislé a nepodmíněné moci, ovládající určité území a obyvatelstvo na něm žijící. Jejím negativním aspektem je nezávislost, nepodmíněnost na jakékoliv jiné moci. Pozitivní aspekt suverenity (suverénní moci) je představován její výlučností, tj. eliminováním jakékoliv další moci, resp. jejího působení, na stejném území. V popsaném chápání je suverenita pouze jiným pojmenováním absolutní moci, tedy moci činit cokoliv bez omezení. Když se takové chápání spojí se státem, resp. státní mocí, ve své podstatě tak legitimizuje tyranii (jednotlivce, úzké skupiny, volené většiny) uvnitř státu³⁾ a omlouvá ignorování mezistátních závazků navenek. Vzhledem k tomu, že v současném (demokratickém) světě je společnost vystavěna na úctě k jednotlivci, na ochraně jeho lidských práv a na neoddiskutovatelné potřebě mírového soužití států, musím uvedené tradiční, učebnicové chápání odmítnout hned v úvodu mého pojednání. Neznamená to ale, že bych popíral existenci suverenity státu. Koncept suverenity má svůj význam i v současné době. Suverenita, resp. suverénní moc, se projevuje jak uvnitř státu (vnitřní suverenita), kde je spojována především s hledáním legitimizačních vazeb,⁴⁾ hledáním zdrojů moci, tak navenek státu (vnější suverenita), kde určuje vztahy mezi rovnocennými partnery tvořícími mezinárodní společenství. Koncept suverenity tedy má své opodstatnění, avšak vyžaduje nové uchopení reagující na dějinné pohyby.

Pojem suverenity nelze chápat jako statický koncept, který by v průběhu let neměnil svůj obsah a definici.⁵⁾ Vnitřní rozměr suverenity je po staletí vývoje oslabován demokratizací společnosti, hledáním legitimních zdrojů moci, prosazováním konceptu materiálního ústavního státu. Vnější rozměr je pak modifikován v souvislosti s prohlubující se mezinárodní spoluprací a integrací, s vytvářením mezinárodních pravidel řešení sporů, vytvářením integračních seskupení apod.⁶⁾

Nejzřetelnější jsou samozřejmě změny v nositelích suverenity. Tady lze mluvit o propojení definice nositele suverenity s emancipačními revolucemi - emancipace krále na papeži a císaři (16./17. století), emancipace lidu na králi (18. století), emanc