Rekodifikácia korporačného práva je príležitosťou pre paradigmatické zmeny právnej úpravy a vnímania právneho odvetvia. Článok prináša zahraničný pohľad na riziká a príležitosti rekodifikácie práva obchodných spoločností aj s ohliadnutím na skúsenosti s rekodifikáciou v Českej republike.
Člověk je na svých životních cestách emotivní i racionální, hledá rovnováhu a uspokojení, místy je disruptivní, místy pasivní, jedno ovlivňuje druhé, i proto měl člověk Kirk Vulkánce Spocka, a i proto existuje právní řád coby nástroj sociální kontroly. I lidské volby jsou takové, většinou obalené v hávu racionality, člověk zvažuje, bere, reaguje emočně, volí..., ale nikdy tak nečiní mimo prostor, jeho rozhodování ovlivňují jiní a on ovlivňuje mnohé. Právní řád tak nemá jen kontrolovat, ale má také "postrkovat", má být vystaven na takových premisách a analýzách, které motivují k chtěnému chování, resp. k eliminaci toho nechtěného. Tvůrcům právních pravidel může dát pověstný Thaler-Sunsteinův šťouch (
Nudge
)
3)
více, než jen dobrá znalost pozitivních právních pravidel, a to i proto, že pravidla jsou mnohdy statická a jejich aklimatizace ve společnosti se může lišit dům od domu. Věřím, že "architekt výběru", ať již vychází z libertarianismu nebo z paternalismu, může tyto ideové pozice nejen kombinovat, ale může formulovat pravidla jako "postrčení" jednotlivce, aniž by bylo (přes)příliš využíváno zákazů nebo by se podstatně měnily ekonomické podněty.Uvažujeme-li behaviorálně, vnímáme současně, že středoevropský člověk je tvorem spíše konzervativním a konzervativní je logicky také právo, resp. jeho výklad. Nemůže být cílem tvůrců pravidel přinést rozvrat, byť, a to je třeba jedním dechem dodat, může být jeho cílem Kuhnovská strukturální revoluce,
4)
která usiluje o "reartikulaci paradigmat, ale nikoliv zaváděním
neočekávaných
novinek". Mám za to, byť zpoza hranic, že slovenské soukromé právo touto revolucí prochází (a má projít), což vnitřně předpokládá, že mnohé bude novým, mnohé bude nevyzkoušeným, ale nemělo by to být nečekaným. Síla
path dependence
může poškodit mnoho dobrého, ale současně jsou zvyk, návyk či setrvání mnohdy nástrojem pro překonání bouře. Ostatně "tiché vědění", které většinou není klasifikovatelné, a lidská touha po vnitřní homeostázi tvoří podhoubí jednoho ze základů soukromého práva, totiž parémie
quieta non movere
- ano, nerušme kruhy, ledaže jsou to kruhy nemocné, přežité, zbytečné. Klid může být smrtelný, ale také životadárný, stejně jako setrvačnost.Dovolte proto "pět" vět, které mě napadají, když sleduji slovenský korporační diskurz, vše ve světle toho, co se při české rekodifikaci nezdařilo, nebo