(Ne)žádoucí důslednost při výkladu contra proferentem
Josef
Kotásek
1.
Ve většině právních řádů se setkáme s výkladovým pravidlem, dle kterého má být pochybný výraz ve smlouvě vykládán k tíži toho, kdo jej zformuloval a prosadil (výklad contra
proferentem
). Interpretace contra proferentem se zdá být pravidlem, jenž je schopno prosadit se, i kdyby jej tvůrci tohoto či onoho předpisu ve svém "dobovém tanci" opomenuli vyjádřit.Pro soudní praxi představuje výklad k tíži navrhovatele přitažlivý způsob interpretace, čemuž odpovídá i relativně intenzivní zájem doktríny. Starobylé a latinsky formulované pravidlo je obecně vnímáno jako "spravedlivé", vždyť kdo jiný než autor sporného pojmu by měl snášet důsledky nejednoznačnosti svých slov.
Výklad k tíži proferenta skvěle odůvodní tolik oblíbený kazatelský tón a samozřejmost, s nimiž - od druhých - požadujeme jednoznačnou a dokonalou artikulaci. Jak uvidíme níže, hodit se může i nejednoznačnost předpokladů jeho aplikace, neboť "pochybnosti" o určitém výrazu si lze vytvořit bez většího intelektuálního úsilí a kdykoliv se to hodí. O jejich odstranění to zdaleka neplatí.
Pro doktrínu je pak numinózní specifičnost výkladu contra proferentem a jeho specifická pozice v hierarchii ostatních výkladových pravidel, zejména ve vztahu ke spotřebitelskému právu. Další otázkou je, zda jej vůbec máme řadit do katalogu ostatních výkladových nástrojů,1) či zda jej brát jako speciální podřízené výkladové pravidlo nebo výkladovou metodu.
Diskutuje se také aplikační rozměr pravidla contra proferentem, zejména jeho použití v případech, kdy byl text zachycením individuální negociace a nikoliv adhezní smlouvy či nepřímého smluvního ujednání v obchodních podmínkách. Byť se v tomto příspěvku zaměřím pouze na dílčí otázku tohoto způsobu výkladu, pokusím se zdůraznit, jak nejednoznačné výsledky může aplikace výkladu k tíži proferenta přinášet.
2.
Zajímavou výzvu pro interpreta aplikujícího výklad contra proferentem představují ta ustanovení smlouvy, která vyvolávají hned dvojí pochybnost: předně o tom, co vlastně bylo ujednáno, t. j. co je obsahem právního jednání, a (následně či současně) o souladu zjištěného s právem.
Pro ilustraci si představme následující hypotetický příklad.2) Předpokládejme, že právní úprava určitého státu stanoví dispozitivně splatnost ceny u vzájemných závazků podnikatelů na 30 dnů ode dne doručení faktur. Současně je stanoven maximální strop, který splatnost nesmí přesáhnout - 60 dnů s tím, že ujednání nad tento limit jsou neplatná a nahradí