Ak stanovy spoločnosti určujú, že v mene spoločnosti musia konať spoločne najmenej dvaja členovia predstavenstva, člen predstavenstva môže udeliť individuálnu plnú moc na konkrétny právny úkon inému členovi predstavenstva. Je však neprípustné, aby pri takomto spôsobe konania v mene spoločnosti členovia predstavenstva udelili len jednému z nich generálnu (všeobecnú) plnú moc alebo plnú moc, rozsah ktorej je vymedzený iba druhom právnych úkonov.
Soudní pohled
Ve slovenské i české praxi je běžné, že zkoumáme nejen rozhodnutí svých soudů, ale rovněž se sem tam díváme do zahraničí a tamní rozhodovací praxe. Mnohdy zjistíme, že se slovenský nejvyšší soud inspiruje v české rozhodovací praxi z dob, kdy jsme ještě měli velmi podobné občanské a obchodní právo. Jakkoliv to již dnes není pravda, české právo se významně změnilo, stále lze vzájemné převisy sledovat a je myslím dobré nad nimi uvažovat.
Českým očím jsou některé závěry slovenské soudní praxe natolik známé, že je často rychle přejde, protože se inspirovaly v konkrétních českých rozhodnutích, a tak se předpokládá obdobnost problém a jeho řešení. Nejinak se to jevilo také u rozhodnutí Nejvyššího soudu SR R 10/2023,1) kde soud dovodil: "Ak stanovy spoločnosti určujú, že v mene spoločnosti musia konať spoločne najmenej dvaja členovia predstavenstva, člen predstavenstva môže udeliť individuálnu plnú moc na konkrétny právny úkon inému členovi predstavenstva. Je však neprípustné, aby pri takomto spôsobe konania v mene spoločnosti členovia predstavenstva udelili len jednému z nich generálnu (všeobecnú) plnú moc alebo plnú moc, rozsah ktorej je vymedzený iba druhom právnych úkonov." Českému