Obstrukční jednání povinných osob při vyřizování žádostí o informace je zase o něco složitější. Nejvyšší správní soud SR ("NSS") vydal na začátku roku 2024 důležité rozhodnutí zvyšující vymahatelnost práva na informace při postupu podle zákona č. 211/2000 Z. z., o slobodnom prístupe k informáciám ("SlInf"). Rozhodnutí otevírá cestu ven ze situace, kdy povinná osoba obstruuje a nechce požadované informace poskytnout, a to i přes jasné instrukce odvolacího orgánu. Procesně to vypadá tak, že povinná osoba vydává nezákonná rozhodnutí, která jsou v odvolacím řízení opakovaně rušena. Z tohoto procesního "ping-pongu" nebylo kvůli nedokonalosti právní úpravy poskytování informací úniku - nyní se otevřela možnost soudního přezkumu přímo prvostupňového správního rozhodnutí. Tento článek přibližuje toto soudní rozhodnutí (vydané v řízení vedeném autorem), které by nemělo zapadnout. Zároveň poukazuje i na související judikaturou českého Nejvyššího správního soudu, ze které vychází.
I. Rychlost jako definiční vlastnost poskytování informací
Informace mají být v režimu SlInf poskytovány
"pokiaľ možno neformálne, rýchlo a efektívne"
neexistuje-li zákonný důvod pro neposkytnutí.
2)
I proto jsou stanovené krátké lhůty pro vyřízení žádostí. Informace musí být poskytovány včas, jelikož nepřiměřený časový odstup vede ke snížení nebo ztrátě významu získané informace.
3)
Je přitom důležité při hodnocení délky řízení u poskytování informací přihlížet nejen k soudnímu řízení, ale i předcházejícímu správnímu.
4)
Důraz na rychlost vyřízení žádosti v případě přístupu k informacím se odráží také ve výjimečné apelační pravomoci správních soudů v této oblasti [§ 193 zákona č. 162/2015 Z. z., správny súdny poriadok ("SSP")]. Pokud se neprokáží důvody pro neposkytnutí informací, správní soud sám výrokem rozhodne o poskytnutí požadovaných informací žadateli namísto vrácení věci k dalšímu řízení. Zavedení této specifické pravomoci má zabraňovat situacím, kdy
"správne orgány v ‚citlivých' prípadoch vedome vydávajú nepreskúmateľné rozhodnutia - a to aj opakovane, po predchádzajúcom zrušení rozhodnutia súdom"
a má vést ke zvýšení účinnosti soudního přezkumu.
5)
Obstrukční jednání povinných osob pak jde přímo proti uvedenému. Bohužel, koncepce procesní úpravy v SlInf ponechávala žadatele napospas vůli povinných osob. Pokud z jakýchkoliv důvodů požadované informace nechtěly poskytnout, neexistoval donucovací způsob. Zákon samozřejmě předpokládá odvolání proti nevyhovujícím rozhodnutím, spolu se závazností právního názoru odvolacího orgánu v případě zrušení rozhodnutí a vrácení věci.
6)
Problém ale nastává právě v omezených pravomocech odvolacího orgánu. Ten nezmůže v současném právním rámci více, než zrušit rozhodnutí a věc vrátit k dalšímu řízení (§ 19 odst. 3, vět