Článek pojednává o institutu prvního setkání se zapsaným mediátorem, které se dostalo do občanského soudního řádu novelizací, kterou přinesl zákon o mediaci v roce 2012. Autorka v příspěvku vyjadřuje svoje vlastní postřehy z pohledu každodenní praxe zapsané mediátorky a zároveň školitelky českých soudců. Zaměřuje se přitom na nejvíce problematické aspekty, které se projevily od roku 2013, kdy institut začal být využíván, a ukazuje způsoby, jak se praxe s těmito aspekty vypořádala.
První setkání se zapsaným mediátorem - podstata, účel a funkce
První setkání se zapsaným mediátorem (dále jen "první setkání") se do českého práva dostalo novelizací zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (dále jen "občansky soudní řád" nebo "o.s.ř."), kterou přinesl zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci (zákon o mediaci). Ustanovení § 30 zákona o mediaci doplnil § 101 o.s.ř. o odstavec 2, který zní:
"Je-li to účelné a vhodné, může předseda senátu účastníkům řízení nařídit první setkání se zapsaným mediátorem (dále jen ,mediátor') v rozsahu 3 hodin a přerušit řízení, nejdéle však na dobu 3 měsíců. Pokud se účastníci bez zbytečného odkladu nedohodnou na osobě mediátora, vybere jej ze seznamu vedeného ministerstvem předseda senátu. Po uplynutí 3 měsíců soud v řízení pokračuje. První setkání nelze nařídit po dobu platnosti předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí."
Institut prvního setkání s mediátorem je výsledkem rozhodnutí pracovní skupiny, že samotná mediace bude v českém právním řádu dobrovolná.
1)
Pracovní skupina zároveň vyjádřila názor, že už samotné setkání s mediátorem může uklidnit situaci a přispět ke smírnému řešení.
2)
První setkání s mediátorem má pouze informativní a motivační charakter, nenahrazuje samotnou mediaci, a proto jeho "nařízení" neporušuje princip dobrovolnosti mediace. Český zákonodárce tedy zvolil zlatou střední cestu, tzv. individuální
quasi
-mandatorní mediace.
3)
Podle citovaného ustanovení může (a nemusí) soud nařídit první setkání se zapsaným mediátorem v jakékoli věci, která je řešena v civilním řízení. První setkání se zapsaným mediátorem je nařizováno formou usnesení, které je doručování mediátorovi i účastníkům řízení, případně jejich právním zástupcům, pakliže jsou zastoupeni.
Ve věci péče o nezletilé existuje speciální úprava v zákoně č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "ZZŘS"), podle které může opatrovnický soudce uložit dokonce účast na mediačním jednání na dobu nejvýše 3 měsíců.
4)
Z dikce tohoto ustanovení to vypadá, jako by ve věcech péče o nezletilé bylo možná mandatorní mediace. V praxi soudci nařizují v opatrovnických věcech jak první setkání podle § 100 odst. 2 o.s.ř., tak i účast na mediaci podle § 474 ZZŘS. Jelikož k tomuto zdvojení nemáme jako mediátorka žádné závazné stanovisko, postupujeme v obou případech stejně a považujeme samotnou mediaci za dobrovolnou.
Účelem prvního setkání je toliko seznámení účastníků řízení s principy, výhodami, účelem mediace a zjištění, zda by v případně účastníci řízení byli naklonění možnému provedení mediace. Mediace je zahájena nikoli rozhodnutím soudu o nařízení prvního setkání s mediátorem, ale teprve uzavřením smlouvy o provedení mediace.
5)
I když tedy první setkání s mediátorem má funkci informativní a má teprve motivovat strany k zahájení mediace, praxe je zpravidla taková, že se strany dostaví k prvnímu setkání a po zhruba dvacetiminutovém poučení mediaci rovnou zahájí. Tento postup, pakliže není na úkor řádného informování sporných stran, zase odpovídá zásadě efektivity a rychlosti, která k mediaci patří stejně neodmyslitelně jako dobrovolnost. Celé toto první mediační jednání i s informativní částí pak tr