K mezinárodním maximům právní úpravy osiřelých děl

The article "On the Issue of International Maxima of Orphan Works Legislation", describes and surveys the nature of an orphan works issue and international maxima of orphan works legislation. First, the author describes a topicality of this issue and finding its resolution in the recent international context. Further, the author describes the nature of the orphan works issue and its relation to international maxima. Then the author surveys international maxima of the orphan works legislation which is based on statutory exception from the perspective of the three-step test, the international maxima of extended collective licensing from the perspective of the prohibition of formalities. Finally, the author brings the reader orphan works legislation contained in the of the Berne Convention and its significance. In conclusion the author reiterates the essence of the issue of orphan works in a societal context.

Hledání právního rámce pro osiřelá díla je v posledních letech mezinárodně aktuálním tématem a po letech zkoumání, příprav a návrhů nadešel čas přistoupit ke konkrétním řešením, což v těchto dnech poznávají zejména členské státy Evropské unie, které jsou zavázány do 29. října 2014 do svých právních řádů transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl (dále jen směrnice o osiřelých dílech).¹⁾

Směrnice o osiřelých dílech zavazuje členské státy Evropské unie stanovit výjimku či omezení práva na rozmnožování a práva na zpřístupnění díla veřejnosti,²⁾ stanoví společnou unijní definici osiřelého díla, pravidla provádění důsledného vyhledávání nositelů práv, vzájemné uznávání statusu osiřelého díla mezi členskými státy Evropské unie, pravidla pro ukončení statusu osiřelého díla, atd. Harmonizační směrnice o osiřelých dílech z tohoto pohledu nedává členským státům Evropské unie příliš prostoru k samostatným národním úvahám, jakým způsobem a především v jaké podobě směrnici transponovat, ačkoli zachování či zavedení jiných režimů umožňujících užití osiřelých děl je již ponecháno na členských státech Evropské unie. Otázka zkoumání mezinárodních maxim právní úpravy osiřelých děl v podobě zákonné výjimky tak, jak ji stanoví směrnice o osiřelých dílech, se proto zdá být z pohledu jednotlivých členských států již vyřešena. Existují však i jiné podoby řešení problematiky osiřelých děl, které mohou směle fungovat vedle zákonné výjimky a k těmto lze přiřadit zejména rozšířenou kolektivní správu či licenci udělenou kolektivním správcem, příp. orgánem veřejné správy.³⁾ I když by se tedy situace z pohledu členských států zdála být jasná, pokud jde o mezinárodní maxima zákonné výjimky dle směrnice o osiřelých dílech, stejné dosud neplatí o těchto jiných řešení. Ovšem i samotná zákonná výjimka a snad, s ohledem na její význam pro všechny členské státy Evropské unie, právě ona zaslouží, aby byla prozkoumána její mezinárodní maxima a co je ovlivňuje.

Právní úprava osiřelých děl musí splňovat kritéria mezinárodních dohod v oblasti autorského práva. Dohod, kterých je Česká republika členem, je vícero, pro dané téma jsou zásadní dohody RÚB a TRIPS. Rovněž zohledníme maxima obsažená v komunitárním právu. Jelikož maxima mezinárodní a komunitární jsou pro právní úpravu osiřelých děl stejná či obdobná, není důvod komunitární maxima vydělovat zvlášť, ale je naopak vhodné o nich hovořit v rámci maxim mezinárodních.

Právní úprava osiřelých děl musí vyvážit v kolizi stojící individuální zájmy nositele práv a obecného zájmu na dovolení užití díla zájemci. Obecný zájmem rozumíme souhrn ústavních práv a svobod směřujících k společenskému dobru a blahobytu, a tedy nikoli pouze vyjádření souhrnu zájmů individuálních. Tato kolize však nemůže být řešena pomocí formálních metapravidel, ale pomocí metody vyvažování či poměřování tzv. test proporcionality.⁴⁾

Test proporcionality je jedinou a právně možnou interpretační pomůckou, kterou lze ověřit souladnost právní úpravy s mezinárodními maximy. Mezinárodní právo autorské však nabízí k dosažení této vyváženosti pro určité případy⁵⁾ nikoli pouze obecná kritéria vhodnosti, potřebnosti a vlastního poměřování, ale jejich konkrétní autorskoprávní vyjádření - tzv. tříkrokový test, který je základní interpretační pomůckou pro jakákoli (i částečná) omezení výlučných autorských práv. Tříkrokový test vycházející z obecného testu proporcionality tak slouží k interpretaci zákonné výjimky (licence) o některých užitích osiřelých děl. Jiné modely řešení založené nikoli na zákonné výjimce či omezení výlučných autorských práv, ale na kolektivní správě autorských práv, např. licence udělené kolektivním správcem, rozšířené kolektivní správě apod., nezbývá než podrobit obecnému testu proporcionality.

Vedle toho, právní úpravu, která by byla založena na rozšířené kolektivní správě, je žádoucí zkoumat i ve vztahu k mezinárodnímu zákazu podrobit požívání a výkon výlučných autors