Anotace
Poškození v důsledku nezákonného trestního stíhání se mohou domáhat po státu zadostiučinění za vytrpěnou nemajetkovou újmu. Před podáním žaloby k soudu se poškození obracejí se svými nároky mimosoudně na Ministerstvo spravedlnosti ČR, které by mělo jejich žádosti posoudit. Cílem článku je stručné zhodnocení platné právní úpravy a praxe odškodňování nemajetkové újmy poškozených a zároveň i navržení změn, jež by mohly přispět k posílení právní jistoty poškozených a efektivnějšímu postupu rozhodujících orgánů.
Annotation
Injured parties as a result of an illegal criminal prosecution can claim compensation from the state for the non-pecuniary damage. Before filing a lawsuit in court, they file their claims with the Ministry of Justice of the Czech Republic, which was supposed to assess their applications not only in accordance with legal regulations, but also with decision-making practice. The aim of the article is a brief evaluation of the current practice of non-property compensation for injured parties and at the same time proposing changes that could contribute to strengthening the legal certainty of injured parties and a more effective procedure for the adjustment of legal authorities.
Klíčová slova
poškozená osoba, nezákonné trestní řízení, nemajetková újma, zadostiučinění
Key words
injured person, illegal criminal proceedings, non-pecuniary damage, satisfaction
Úvod
Trestní stíhání zpravidla zasahuje do lidské důstojnosti člověka, jeho osobní cti, dobré pověsti, jména, ale též může zasáhnout i jeho soukromý život. Tyto zásahy jsou mnohem citelnější v případech, kdy se nakonec ukáže, že obviněný je nevinen. Taková osoba se následně může nacházet v pozici poškozeného, jemuž náleží práva na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy zakotvená v čl. 36 odst. 3 usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen
"LZPS"
). Uvedené oprávněné nároky poškozeného jsou odrazem povinností státu, jež musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů v trestním řízení, kterým dochází k zásahům do základních práv člověka. Stěžejní právní úprava je v tomto směru obecně zakotvena zejména v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
"ZodpŠ"
), která je speciální právní úpravou ve vztahu k obecné úpravě obsažené v ustanovení § 2951 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
"OZ"
).S odškodňováním nemajetkové újmy jsou však na rozdíl od kompenzace majetkové škody spojeny těžkosti, které plynou z její samotné povahy. Jedná se totiž v podstatě o stav mysli poškozeného, který je velmi individuální. Reálný vznik nemajetkové újmy na rozdíl od majetkové škody nelze v podstatě ani dokazovat, je možno pouze zjistit, zda vzhledem k určitým okolnostem mohla existovat objektivní možnost, aby se daná osoba cítila dotčena ve svých osobnostních právech. Právě z těchto důvodů bude v tomto článku směřována pozornost ryze na rozbor odškodnění nemajetkové újmy způsobené v důsledku nezákonného trestního stíhání. S ohledem na rozsáhlost dané problematiky, bude věnována pozornost zejména prvotnímu uplatnění nároků poškozených, které probíhá mimosoudně u Ministerstva spravedlnosti ČR (dále jen "
Ministerstvo
"). Hlavní otázku představuje to, zda jsou česká právní úprava a postupy Ministerstva nastaveny vhodně takovým způsobem, aby se dostávalo poškozeným spravedlivého zadostiučinění za jejich prožité příkoří, jež jim nezákonné trestní stíhání mohlo způsobit. Pro tyto účely autorka využívá nejen ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, ale též informace poskytnuté samotným Ministerstvem.Způsob a rozsah náhrady nemajetkové újmy
Náhradu nemajetkové újmy nezákonně stíhaných osob v podobě tzv. zadostiučinění upravuje ustanovení § 31a ZodpŠ, které bylo zakotveno v roce 2006 novelou provedenou zákonem č. 160/2006 Sb.. Impulsem pro toto výslovné zakotvení náhrady nemajetkové újmy byly rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, zejména pak rozhodnutí