Zkoumání trestní politiky

Empirické zkoumání trestní politiky se zaměřuje na identifikaci hlavních pramenů trestní politiky a na jejich obsah, na způsob tvorby (mechanizmus formování) trestní politiky, na poznání konstant trestní politiky a podle potřeby i na obsah, formu a účinnost aktuálních trestně politických opatření.

Obecně se má za to, že každý stát svou trestní politikou deklaruje zejména úroveň ochrany základních lidských a občanských práv a svobod, kterou je ochoten a schopen reálně zabezpečit. Trestní politika statuje konkretizována především v jeho trestní legislativě hmotnč právní i procesní, v systému a uspořádání orgánů a institucí zajišťujících uplatňování trestněprávních norem i v praktické činnosti těchto subjektů.

Pro náš výklad rozumíme zejména činnost, která vede ke stanovení cílů a forem působení ve veřejných záležitostech; pak činnost, která směřuje k tvorbě a využívání prostředků trestního práva.

P. Rock popisuje trestní politiku jako organizovaný proces, při kterém se transformují ideje a představy veřejných činitelů i odborníků do praktických opatření realizovaných v systému trestní justice.¹⁾

G. Kaiser vymezuje trestní politiku jako "trestněprávní část systému sociální ochrany právních statků", která využívá především normy, zásady a prostředky trestního práva.²⁾ Navazuje tak na pojetí H.-J. Schwinda, který definuje trestní politiku jako "souhrn veškerých státních opatření přijímaných k ochraně společnosti a jejích jednotlivých členů před kriminalitou a v boji proti ní".³⁾

Na těsnou souvislost praktických opatření proti kriminalitě s všeobecným politickým očekáváním upozorňuje např. K.-L. Kunz, když rozvíjí úvahy o vztahu vědeckého zkoumání zločinnosti s konkrétními formami fungování trestněprávního systému kontroly kriminality.⁴⁾

O. Novotný zařazuje trestní politiku (pojmově ji vymezuje jako "kriminální politiku v užším smyslu") mezi samostatné discipliny v oblasti kriminálních věd, mezi kterými dále uvádí kriminológii, trestněprávní vědu, kriminalistiku a kriminální politiku.