Dynamický rozvoj digitálnych technológií priniesol do súdnej praxe nové otázky o použiteľnosti dôkazov, najmä fotografií a videozáznamov. Tieto často vznikajú bez súhlasu zúčastnených osôb, čo otvára konflikt medzi záujmom na objasnení skutkového stavu a právom na ochranu osobných údajov. Príspevok analyzuje, do akej miery môže GDPR ovplyvniť prípustnosť takto získaných dôkazov v civilnom konaní. Autorka sa sústreďuje na rakúsku právnu úpravu, ktorá dlhodobo vychádza zo zásady oddelenia medzi protiprávnym získaním dôkazu a jeho procesnou využiteľnosťou. V texte sú porovnané aj prístupy nemeckých súdov, ktoré zdôrazňujú váženie protichodných záujmov. Významnú pozornosť autorka venuje judikatúre Súdneho dvora EÚ, ktorá potvrdzuje aplikovateľnosť GDPR aj na súdne dokazovanie. Rozoberá sa, či ochrana osobných údajov môže viesť k absolútnemu zákazu využitia protiprávne získaných dôkazov. Výklad smeruje k záveru, že takéto riešenie by ohrozovalo funkčnosť civilného súdnictva a právo na účinnú súdnu ochranu. GDPR má chrániť údaje pred zneužitím, nie brániť v uplatnení legitímnych nárokov.
I. Úvod a vymezení problému
Chytrý telefon se již stal běžným společníkem v každodenním životě a je kdykoliv po ruce k pořizování fotografií či videí. Není proto překvapující, že videozáznamy a fotografie zachycující sporné skutkové okolnosti bývají v soudním řízení opakovaně předkládány jako důkazní prostředky. Pokud však byly příslušné záznamy pořízeny bez souhlasu osob na nich zachycených, nevyhnutelně vyvstává otázka, do jaké míry zde hraje roli právní úprava ochrany osobních údajů, především pak obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), a zda může takto získanému důkazu bránit v použití v soudním řízení.
1)
Tato debata není v zásadě nová: již dávno před tím, než se v občanském soudním řízení začaly objevovat fotografie, videonahrávky nebo přepisy chatové komunikace v aplikaci WhatsApp, byly jako důkazní prostředky předkládány například tajně pořízené zvukové záznamy. I před nabytím účinnosti GDPR bylo pořizování takovýchto skrytých nahrávek zakázáno, a bylo tudíž nezákonné. Jak má však soudkyně v občanském soudním řízení reagovat v situaci, kdy je jí předložen takovýto důkazní prostředek získaný v rozporu s právem, je odedávna předmětem četných právních diskuzí.
2)
Od nabytí účinnosti GDPR a s tím souvisejícího úsilí (evropského) zákonodárce o co nejkomplexnější ochranu (osobních) údajů se otázka vztahu mezi použitelností důkazů a právem na ochranu údajů opět dostává do centra pozornosti.
3)
Tento příspěvek se proto věnuje otázce, do jaké míry může mít GDPR - ve světle aktuální judikatury Soudního dvora EU - vliv na přípustnost použití protiprávně získaných důkazů v civilním řízení, popřípadě zda by mohlo jejich použití omezit.
II. Právní rámec dokazování v Rakousku
A. Obecně
Zahájení a vedení občanskoprávního řízení předpokládá existenci určitého žalobního petitu a tvrzení skutečností, na nichž se tento petit zakládá.
4)
Aby mohla soudkyně vydat rozhodnutí, je třeba zjistit právně relevantní skutečnosti, které by měly odpovídat skutečně nastalým událostem. Tomuto účelu slouží důkaz.
5)
Ustanovení § 272 odst. 1 ZPO (rakouský občanský soudní řád) v této souvislosti zakotvuje zásadu volného hodnocení důkazů: soud má
"na základě pečlivého posouzení výsledků celého jednání a dokazování podle svého volného přesvědčení posoudit, zda je určité skutkové tvrzení pravdivé či nikoliv".
6)
Rakouské důkazní řízení je sice ve srovnání s angloamerickými systémy méně formální a zná jen málo důkazních zákazů, přesto však podléhá (několika) určitým omezením.B Omezení v provádění a používání důkazů
1. Zákazy důkazních prostředků
Zakazuje-li zákon použití určitých důkazních prostředků jako zdroje poznání, jedná se o tzv.
zákaz důkazního prostředku
(Beweismittelverbot
).
7)
Ustanovení § 320 bod 1 ZPO (občanský soudní řád) obsahuje takové nařízení obecně pro osoby, které nejsou schopny vnímat či interpretovat své poznatky jako svědci; § 320 body 2 až 4 ZPO se vztahuje na určité skutečnosti. Konkrétně se jedná například o výslech duchovních v příčině toho, co jim bylo svěřeno ve zpovědi nebo jinak pod pečetí mlčenlivosti úřadu duchovního (bod 2), o státní úředníky, pokud svou výpovědí porušili úřední tajemství (bod 3), a o zapsané mediátory ohledně skutečností, které jim byly svěřeny nebo se tyto jinak dozvěděli v rámci mediace (bod 4). Nejedná se přitom pouze o právo odepřít výpověď, nýbrž o skutečný zákaz daný důkaz vůbec provést - dotyčný svědek tedy nesmí být soudem ani dotazován.
8)
2. (Žádné) zákazy použití důkazů
a) Nauka
Zatímco u zákazů důkazních prostředků je určitý důkazní prostředek jako takový nepřípustný, mohou nastat i případy, kdy je důkazní prostředek samostatně vzato přípustným zdrojem poznání, avšak některou ze stran řízení byl získán protiprávním způsobem. Otázka, jak s takto získanými důkazy naložit, byla v literatuře předmětem rozsáhlých i kontroverzních diskusí.
9)
V současnosti převládá koncepce tzv.
"zásady oddělení"
(Trennungsgrundsatz
), formulovaná
Kodekem
.
10)
V otázce použitelnosti protiprávně získaných důkazních prostředků je proto třeba rozlišovat mezi získáním důkazů, provedením důkazů a použitím důkazů. Získání důkazního prostředku zpravidla probíhá ještě před zahájením soudního řízení nebo alespoň mimo jeho rámec. Bylo by proto