Anotácia
Současné zdravotnické právo i lékařská etika jsou ovládány paradigmatem autonomie vůle pacienta. Nezbytnou podmínkou pro naplnění této autonomie je dostatečná informovanost pacienta o jeho zdravotním stavu a plánovaných zdravotnických výkonech. Článek analyzuje a hodnotí českou právní úpravu svobodného a informovaného souhlasu z hlediska vyrovnání informačního deficitu ve vztahu lékař-pacient, zejména rozsahem a formou poučení.
Annotation
Contemporary health law and medical ethics are permeated by the paradigm of the autonomy of will of the patient. The provision of sufficient information regarding the patient's health conditions and planned interventions is a necessary condition for the autonomy of will to be realised. The article analyses and assesses the Czech legal regulation of free and informed consent from the perspective of equalization of information asymmetry in the physician-patient relationship. Special attention is paid to the scope and form of the provision of information.
Kľúčové slová
Informovaný souhlas, zdravotnické právo, vztah lékař-pacient, autonomie vůle, české právo
Key words
Informed consent, health law, physician-patient relationship, autonomy of will, Czech law
1)
Úvod
V uplynulých desetiletích, v České republice zejména po ratifikaci Úmluvy o lidských právech a biomedicíně
2)
v roce 2001, prošlo zdravotnictví, lékařská etika i relevantní právní úprava významnou změnou paradigmatu. Paternalistický model poskytování zdravotní péče byl nahrazen modelem partnerským, založeným na autonomii vůle pacienta a na jeho informovaném souhlasu
3)
. Za tímto vývojem lze spatřovat několik významných historických okolností, zejména nacistické experimenty na lidech za 2. světové války a zveřejnění informací o několika vysoce neetických experimentech v USA v 60. letech 20. století
4)
. Na obecnější úrovni je pak stěžejní pokračující celkový sociologickém a kulturním posun k individualismu a autonomii vůle v západním civilizačním okruhu
Poučení pacienta jako nezbytný předpoklad informovaného souhlasu umožňuje pacientovi naplňovat svoji autonomii vůle především prostřednictvím vyrovnání informačního deficitu, který pacienta vůči lékaři a ostatním zdravotnickým pracovníkům zatěžuje. Hovoříme-li o vyrovnání uvedeného deficitu, je zřejmé, že používáme určitou zkratku. Ke skutečnému vyrovnání pochopitelně nedojde a dojít nemůže, jelikož zdravotník na základě svého vzdělání a své zkušenosti bude vždy zdravotnímu stavu pacienta, jeho prognóze a terapeutickým možnostem rozumět šířeji a hlouběji než pacient, který sám zdravotnické vzdělání nemá. Pojem vyrovnání informačního deficitu je však výstižný v tom smyslu, že institut informovaného souhlasu umožňuje pacientovi pochopit důležité otázky svého zdraví na praktické úrovni tak, aby o nich dokázal kvalifikovaně rozhodovat na základě své vlastní osobnostní a hodnotové orientace.
1. Informovaný souhlas v platné právní úpravě v ČR
Svobodný a informovaný souhlas představuje nejčastějším právním důvodem zásahu do osobnostní sféry pacienta ze strany poskytovatele zdravotních služeb
5)
. Ostatní právní důvody stanovené zákonem (např. stav nouze, povinné léčení nebo vyšetření v rámci soudního řízení)
6)
představují výjimky z obecného zákazu zásahu do tělesné a duševní integrity člověka bez jeho platného souhlasu.
Nezbytnost informovaného souhlasu vychází již z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, která má v České republice aplikační přednost před zákonem
7)
. Její čl. 5 jednoznačně stanoví:
Důvodová zpráva k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně zdůrazňuje, že pojem zákroku v oblasti péče o zdraví je třeba vykládat v nejširším možném smyslu mj. včetně preventivních, diagnostických a rehabilitačních postupů
8)
. Citované ustano
"Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat."