Právní odpovědnost a její současné vývojové tendence s přihlédnutím ke zvláštnostem českého práva

The article defines the term "liability" in the interbranch scope and then focuses on the issue of compensation for damage. It refers to development trends in this area of law. It deals with conditions that must be fulfilled for the rise of liability, their overlapping and with issues of indirect liability and scope of compensation for damage. Indirect liability comprises a large number of legally very different situations. From the commercial viewpoint, the liability of members of bodies of companies is very important. The new Civil Code, which significantly changes the existing situation, is analyses from this aspect. The new legislation among others lacks the general essence of this liability. The article also deals with the scope of compensation, especially for noneconomic injury. The narrow definition of damage excludes the noneconomic injury from its scope. This significantly complicates its whole legal regime, where compensation for noneconomic injury is an exception from rule ether than a general rule. The new Civil Code does not distinguish compensation for damage "as such". The article concludes that the new Civil Code brings some positive elements, but its provisions are very nontransparent, lacks a clear conceptual structure and will force the application practice to exacting interpretation.

¹⁾ Právní odpovědnost je fenomén prolínající horizontálně všechna právní odvětví. Soukromoprávní odpovědnost se výrazněji odlišuje od veřejnoprávní odpovědnosti, jsou tu však i shodné rysy spočívající v tom, že odpovědností vždy rozumíme právní následky porušení právní povinnosti spočívající ve vzniku nové (odpovědnostní) povinnosti. Veřejnoprávní odpovědnost je charakteristická konstitutivní povahou aktu příslušného orgánu, který deklaruje delikt a ukládá sankci. Funkce sankce jsou také odlišné, nejde především o reparaci, ale především o odrazení a prevenci. Soukromoprávní odpovědnost vzniká zásadně , přestože soudní rozhodnutí má v určitém směru rovněž konstitutivní účinek (určení velikosti škody a rozsahu a způsobu náhrady). Právě proto, že veřejnoprávní odpovědnost je plně závislá na rozhodnutí orgánu, jsou tu nutně intenzivnější prostředky procesní ochrany (např. presumpce neviny nebo řešení důkazního břemene). Soukromoprávní odpovědnost může být vypořádána na základě dohody stran. V takovém případě budou velikost náhrady i všechny další modality řešeny velmi odlišně oproti situaci, která je běžnější, kdy odpovědný odmítne dobrovolně škodu uhradit a do věci se vloží soud. V dalším textu se soustředím především na odpovědnost v soukromém právu.

Úsilí o identifikaci současných vývojových tendencí v odpovědnostním právu naráží na některé komplikace, které mohou ovlivnit správnost výsledků. Především může zkreslovat dojem, jestliže se přidržíme mezinárodních návrhů, např. návrhů vznikajících v rámci EU.²⁾ Tendence by totiž neměly být zaměňovány s kompromisy smiřujícími rozdílná stanoviska. V mezinárodních návrzích se právě tyto kompromisy mnohdy odrážejí a mnohdy nejsou právě přínosem. Z tohoto hlediska je možná inspirativnější nahlížet do návrhů nebo nových úprav národních, přestože ani tam není souboj protichůdných stanovisek ústících v kompromisy vyloučen. Přesto jsou evropské návrhy zajímavé zejména pronikáním prvků angloamerického práva a pokusy o syntézu germánského a francouzského přístupu. Významným prvkem ukazujícím vývojové tendence je rozhodovací praxe. Tady můžeme např. spatřovat zcela zřetelný trend prosazující se stále více ve vyspělé Evropě, který směřuje k zdůrazňování významu základních lidských práv. V odpovědnostním právu to zejména znamená zvyšování významu právní ochrany a práva na obhajobu a snižování významu rozlišení odpovědnosti na administrativní a trestní. Neméně zřetelný je trend posilování odpovědnosti právnických osob včetně odpovědnosti trestní. Tím roste i význam řešení otázek nepřímé odpovědnosti, o níž se ještě níže zmíním.

Česká republika se v současné době nachází na přelomu dvou stadií právního vývoje. Byl schválen občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích. Schválení provázelo bezprecedentní nedbání odborných připomínek, jež byly marně a opakovně vznášeny v odborné literatuře i jinými cestami. To vedlo k zachování i zcela zřejmých chyb a omylů v návrhu. Praxe si bude musit s těmito slabinami poradit a jedinou představitelnou cestou bude teleologický výklad. Lze se ovšem obávat, že příliš dalekosáhle kreativní výklad může mít zničující efekt na právní jistotu a může posunout české právo více k právu precedenčnímu, kde význam zákonodárství značně poklesne. Jestliže způsob přípravy návrhu nedbající odborných námitek bez nutnosti předkládat dostatečné argumenty pro zachování kritizovaného řešení byl neblahým legislativním experimentem, posuneme se zřejmě nyní do stadia druhého na evropském kontinentu nebývalého experimentu, jenž spočívá v odklonu od legislativního práva. Nízká kvalita legislativy sice již nějakou dobu podobný odklon předznamenává, avšak právě přijaté kodifikace budou bezpochyby impulsem k výrazným změnám. Ve spojení s působením evropského unijního práva půjde pravděpodobně o kvalitativní posun.

V oblasti odpovědnosti více než kde jinde platí, že při aplikaci odpovědnosti na kterémkoli úseku práva je vždy nutno mít na paměti, co je její základní funkcí, tzn., že je třeba identifikovat protiprávní chování a vyvodit z něj pro jeho autora nepříznivé následky. Toto vyvození musí být v rovnováze se závažností protiprávního chování i jeho následků, musí být ochranou společnosti a ostatních jednotlivců před tímto chováním a jeho opakováním. Ať už mluvíme o teleologickém výkladu nebo o užitečném výsledku pr