Aktuální otázky přednostní aplikace komunitárního práva ve vztahu k Listině základních práv a Lisabonské smlouvě

Autor se v článku zaměřuje na problematiku přednosti komunitárního práva z pohledu České republiky a Lisabonské smlouvy. Otázka, na kterou se autor snaží nalézt odpověď, zní: "Jsou oprávněné obavy z přijetí Lisabonské smlouvy a Listiny základních svobod? Skutečně tyto dokumenty mohou vést k revizi národní legislativy?" Za účelem nalezení odpovědi je v článku nejprve analyzována zásada přednosti komunitárního práva, následně problematika ochrany základních práv a svobod v Evropské unii. Autor dochází k závěru, že Listina sice stanový nový standard ochrany základních svobod, tento se však uplatní pouze ve vztahu k činnostem v působnosti Evropské unie. Přezkum národní legislativy je proto i po vstupu v platnost shora uvedených dokumentů vyloučen. V článku je nastíněn též aktuální postoj českého Ústavního soudu k zásadě přednosti.

Cílem tohoto článku je podat obecný výklad o zásadě přednosti komunitárního práva a její souvislosti se základními právy a svobodami tak, jak jsou v právu ES/EU upraveny v současné době a srovnat je s případnými změnami poté, co vstoupí v platnosti tzv. Lisabonská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení Evropské unie (dále jen "Lisabonská smlouva"). Ověřována bude pravdivost výchozí teze, že vstup Listiny (Charty) základních svobod omezí suverenitu členských států a povede k možnosti přezkumu jejich starší legislativy přímo institucemi ES/EU z důvodu jejich možného konfliktu s právní úpravou základních lidských práv a svobod garantovaných Listinou.

Česká republika tím, že se dne 1. května 2004 stala členským státem Evropských společenství (dále též "Společenství"), zásadním způsobem ovlivnila strukturu právního řádu platného na svém území. Vedle vnitrostátního práva zde začalo platit i právo Evropských společenství. Oba právní systémy tvoří součást jednoho právního řádu platného a aplikovatelného v České republice. Významná je v této souvislosti skutečnost, že

Paralelní existence dvou právních systémů s sebou přináší možnost vzniku problémů ve sféře aplikace práva. Již od založení Společenství více či méně často docházelo k situacím, kdy na jednu a tutéž právní otázku dopadaly normy obou právních systémů s tím, že právní řešení nabízené komunitárním právem bylo odlišné od vnitrostátního právního řešení. Smlouvy zakládající jednotlivá Společenství tento "střet" přitom nijak neřešily. Pravidla ovládající vzájemný poměr obou systémů, tedy práva vnitrostátního (nyní i českého) a komunitárního byla formulována až následně po vzniku Společenství v judikatuře Evropského soudního dvora.¹⁾

Nabízí se otázka, proč Smlouvy zakládající jednotlivá Společenství problematiky možného střetu vnitrostátního a komunitárního práva neupravují. Důvodů je patrně více. Nejsem toho názoru, že by možnost vzniku kolize nebyla v době uzavírání zakládacích smluv předvídána. Zřejmě byl předpokládán postup obvyklý pro střet "obyčejné" bezprostředně použitelné mezinárodní smlouvy a vnitrostátního práva, tedy řešení stanovené vnitrostátním právem.

Střet mezinárodní smlouvy a vnitrostátního práva ve své podstatě není ničím neobvyklým²⁾ a vnitrostátní právní řády zpravidla obsahují způsoby řešení tohoto problému.³⁾ Jen s ohledem na povahu a obsah běžných mezinárodních smluv k těmto střetům často nedochází. Mezinárodní smlouvy typicky váží pouze své smluvní státy a jim ukládají povinnosti či přiznávají práva. Jejich působení na jednotlivce je výjimečné, ke kolizím proto často nedochází. Smlouvy o založení Evropského společenství jsou v tomto ohledu jiné. Obsahují řadu ustanovení, které se přímo dotýkají nejenom členských států, ale i jednotlivců a to v otázkách jejich každodenního života. Možný střet s vnitrostátní právní úpravou je proto pravděpodobnější.

Není vyloučeno, že absence výslovné právní úpravy ve Smlouvě o založení ES mohla být záměrná. Explicitní řešení - tak typické pro federace - patrně nebylo pro některé zakládající státy politicky přijatelné.⁴⁾ Cílem vzniku Společenství nebylo vytvořit federativní strukturu, ale založit silnou mezinárodní organizaci.

Evropská unie je často srovnávána se Spojenými státy americkými. Státy americké unie řeší otázku střetu federálního a státního práva přímo ve federální ústavě. Ustanovení čl. VI odst. 2 americké ústavy stanoví jednoznačný primát⁵⁾ federálního práva. Spojené státy americké však vznikaly v odlišných historických podmínkách jako stát a především jako politická unie. Evropská společenství mají naproti tomu své těžiště v integraci ekonomické.

Mlčením o této problematice byly vytvořeny podmínky pro budoucí přijetí vhodného řešení Evropským soudním dvorem v rámci jeho pravomocí při výkladu komunitárního práva. V několika rozhodnutích Evropského soudního dvora byla formulována zásada přednosti komunitárního práva před vnitrostátním právem. Stalo se tak již na počátku 60. let XX. století, tedy záhy po vzniku Společenství.

Problém střetu komunitárního a vnitrostátního práva tak byl vyřešen přímo Společenstvím a nikoliv členskými státy, což umožnilo přijmout řešení mnohem ambicióznější, než by kdy mohlo být to obsažené ve Smlouvě o založení ES. Zakládací smlouvy totiž byly sjednávány politiky, kteří byli politicky odpovědni svým voličům. U soudců Evropského soudního dvora tento druh sebereflexe chybí, mohou se proto ro