Anotace
Příspěvek se věnuje dílčí otázce trestní odpovědnosti právnických osob, přesněji hledání účelu sankcionování právnických osob. Trestní odpovědnost právnických osob byla do právního řádu České republiky vtělena v podobě zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. Bohužel, zákonodárce přímo nevymezil účel sankcionování právnických osob, který se tak musí dotvářet trestněprávní naukou a analogií. Příspěvek je rozdělen do čtyřech hlavních částí, kterým předchází úvod a závěr. První část zachycuje východiska sankcionování právnických osob de lege lata. Druhá část potom zkoumá účel a smysl sankcionování právnických osob de iure i de facto. Třetí část je zaměřena na právní úpravu trestní odpovědnosti právnických osob ve Slovenské republice. Čtvrtá část poukazuje na unikum zohlednění veřejného zájmu v případě vyvozování trestní odpovědnosti právnických osob. Na závěr nechybějí ani úvahy a návrhy de lege ferenda.
Annotation
The contribution deals with the partial issue of the criminal liability of legal persons, more precisely looking for the purpose of sanctioning of legal persons. The criminal liability of legal persons was adopted into the czech legal order by the Act No. 418/2011 Coll. on the Criminal Liability of Legal Entities and on Proceedings against Them, as amended. Unfortunately, the czech legislator did not define the purpose of sanctioning of legal entities which has to be seeking by the criminal law science and analogy. The contribution is devided in four main sections completed by introduction and conclusion. The first section focuses on sanctioning of legal entities de lege lata. The second part explores the purpose of sanctioning of legal persons de iure and de facto. The third part focuses on the legal regulation of the criminal liability of legal persons in the Slovak republic. The fourth section points out an uniqueness of discretion of the public interest in accordance to enforcing the criminal liability of legal entities. There are the considerations and proposals de lege ferenda in conclusion too.
Klíčová slova
trestní odpovědnost právnických osob, sankce, účel sankcionování
Key words
criminal liability of legal persons, sanction, purpose of sanctioning
Úvod
Trestní odpovědnost právnických osob (dále také jako "TOPO") stále představuje novum v trestněprávní teorii i praxi. Požadavek zavedení trestní odpovědnosti právnických osob byl signifikantním průlomem integrity klasického systému trestní odpovědnosti kontinentální právní kultury.
1)
TOPO znamenala prolomení zásady individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby za spáchání trestného činu a zavedení souběžné nezávislé trestní odpovědnosti fyzických i právnických osob, jakožto osob uměle vykonstruovaných, tedy fiktivních, kterým se trestní odpovědnost přičítá. TOPO se promítla do právního řádu ČR jako povinnost plnit mezinárodní závazky
2)
, přičemž po dlouhou dobu nepanovala jednotná shoda v konkrétních otázkách implementace TOPO do právního řádu ČR. Finální krok byl učiněn přijetím zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1.1.2012. Nicméně, vedle TOPO je nutné vzpomenout i administrativní odpovědnost právnických osob, která se nese v režii správního práva. Obě kategorie lze potom subsumovat pod výchozí pojem deliktní odpovědnost právnických osob.
Cílem tohoto příspěvku je pokus o nalezení účelu a smyslu sankcionování
3)
právnických osob, a to jak v užších, tak i širších souvislostech a perspektivách. Příspěvek přitom explicitně vychází z české právní úpravy obsažené ve výše zmíněném právním předpisu upravující TOPO. V širším významu je třeba vzít v potaz obecný rámcový smysl trestů a ochranných opatření pro právnické osoby. Je tak třeba zabývat se dopady a právními následky trestného počínání právnických osob, zejména z hlediska efektivity dané sankce. V užším pojetí je třeba věnovat pozornost i dílčím otázkám účelu ukládání peněžitých trestů právnickým osobám, jakož i dalších druhů trestů, a to zejména z hlediska jejich dopadu a významu. Posléze je vhodné se krátce zamyslet nad sankcionováním právnických osob, které mají zvláštní význam či pozici v rámci svého působení (zdravotnictví, doprava, bankovní sektor či energetika) a jejich role je proto jen těžce nahraditelná nebo přímo nenahraditelná. Problematika sankcionování právnických osob je značně citlivou záležitostí při vrcholení trestního řízení, neboť justiční autority musejí dbale zvážit všechny okolnosti možných sankcí, které právnické osobě uloží, nejen ve vztahu ke spáchanému trestnému činu, ale i k jejím majetkovým poměrům a společenskému vlivu, působení a významu.
I. Zkoumání východisek trestního sankcionování právnických osob
Trest je opatření státního donucení v podobě právního následku trestného činu, který soud ukládá pachateli na základě zákona, a který mu způsobuje určitou újmu na jeho právech jako odpovídající následek za jeho protiprávní jednání.
4)
Trestní odpovědnost lze na pachateli uplatňovat jen na základě zákona (princip zákonnosti), přičemž při ukládání sankce se striktně dodržuje normativní zásada
nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege
. Samozřejmě, vedle dalších základních zásad a principů trestního práva.
5)
Trest by přitom měl postihovat výlučně pachatele trestného činu na základě zásady personality trestu. Toto tvrzení lze aplikovat i na TOPO, avšak s jistými odlišnostmi a specifiky vzhledem na osobu právnickou. Pro naplnění požadavku toho, aby byl trest účelný, je primárně nutné přidržet se dodržení základních zásad trestání či sankcionování, které jsou společné jak pro fyzické, tak i pro právnické osoby, zejména pak oné zásady zákonnosti, zásady proporcionality, zásady individualizace sankce, zásady personality a zásady neslučitelnosti určitých druhů sankcí. Přitom jsme názoru, že o otázce zásady humanity sankce je zapotřebí u právnických osob hovořit jen minimálně.Trestní sankce je projevem represivní povahy trestního práva, přičemž vždy musí být provázena jistým účelem. Obecný účel trestní sankce tak spojuje represivní a preventivní složku. Stejné tomu má být i v případě TOPO. Za dodržení všech výše zmíněných zásad a východisek se však sankcionování právnických osob odlišuje. Trestní sankce ukládané právnickým osobám se vždy dotknout některých fyzických osob, které se podílejí na fungování a činnosti právnické osoby. Nutno mít hned na paměti, že míra účasti všech fyzických osob participujících v právnické osobě může být velmi odlišná. Při sankcionování právnické osoby tak může sankce zasáhnout i nevinné fyzické osoby, které s trestnou činností právnické osoby neměli nic společného a ani o ní nevěděli. Trestní sankce právnických osob tak připouští určitou formu kolektivní viny právnické osoby, což se může jevit nespravedlivé.
6)
Nicméně, zákonodárce se snažil tento nedostatek zmírnit obecným ustanovením § 14 o přiměřenosti trestu a ochranného opatření, které má poskytovat ochranu třetích osob na základě soudcovské individualizace a diskrece.
7)
Sankční mechanismus právnických osob je povahy dualistické, n