Anotace
Tento článek si klade za cíl na základě účinné právní úpravy a aktuální judikatury zanalyzovat, jakými způsoby lze zlikvidovat spoluvlastnický vztah v českém právním řádu. Dále bude provedeno jejich srovnání a rozlišení. Následně budou identifikovány a specifikovány výjimky, které brání bezprostřední realizaci časově neomezeného práva spoluvlastníka spoluvlastnický vztah opustit.
Annotation
The aim of this article is to analyse, on the basis of effective legislation and current case law, the ways in which the co-ownership relationship can be liquidated in the Czech legal system. Furthermore, their comparison and distinction will be made. Subsequently, the exceptions that prevent the immediate realisation of the unlimited right of the co-owner to leave the co-ownership relationship will be identified and specified.
Klíčová slova
Spoluvlastnictví, zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, oddělení ze spoluvlastnictví
Key words
Co-ownership, dissolution and settlement of co-ownership, separation from co-ownership
Úvod
Vlastnictví je projev svobody a rozvoje jednotlivce. Jde o ústavně garantované právo, nikdo nemůže být nucen ve vlastnictví setrvávat. Spoluvlastník má právo spoluvlastnický vztah opustit [§ 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen "o. z.")]. Jde o obecnou zásadu, přestože ji předchozí občanský zákoník [zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "obč. zák.") výslovně neobsahoval. Stejně jako spoluvlastnictví
1)
se nepromlčuje ani právo domáhat se jeho zrušení a vypořádání (§ 614 o. z.).
2)
Spoluvlastnictví často vzniká na základě soudních rozhodnutí nebo pořízením pro případ smrti. Spoluvlastník mnohdy nemá možnost rozhodovat o velikosti svého podílu ani o složení ostatních spoluvlastníků. Proto je nemyslitelná existence povinnosti setrvání ve spoluvlastnictví. K závěru, že návrh spoluvlastníka na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze zásadně zamítnout, dospěla již starší judikatura.
3)
I. Oddělení ze spoluvlastnictví a zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
Kromě zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je v o. z. obsažen koncepčně zvláštně v § 1140 odst. 2 i druhý způsob likvidace spoluvlastnického vztahu, a to oddělení ze spoluvlastnictví. Jedná se o nový institut
4)
, který zákon blíže neupravuje. I to může být důvodem, proč se v praxi moc nevžil. Rozhodovací praxe dovolacího soudu s jeho posouzením téměř žádné zkušenosti nemá (předchozí judikatura neexistuje)
5)
, katastrální praxe na úrovni Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního též ne a použitelnost není patrná ani z odborných diskusí.
6)
Zatímco zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má za cíl definitivně vypořádat spoluvlastnické vztahy a zlikvidovat je, při oddělení ze spoluvlastnictví se ve spoluvlastnickém vztahu pokračuje, nicméně ve změněném okruhu dosavadních spoluvlastníků. Jedná se o instituty tak odlišné, že co platí o zrušení, platí o oddělení ze spoluvlastnictví jen obdobně.
I v oficiálním materiálu Notářské komory České republiky lze nalézt výklad, že jestliže před oddělením ze spoluvlastnictví ve spoluvlastnickém vztahu vystupovali tři spoluvlastníci, každý s podílem jedna třetina, pak při oddělení jednoho z nich zůstává zbývajícím dvěma spoluvlastníkům celá věc a jejich podíl činí jednu polovinu.
7)
Takového stavu by bylo možno dosáhnout jen zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví za současného vytvoření nového spoluvlastnictví. Vystupovali-li před oddělením ze spoluvlastnictví ve vztahu tři spoluvlastníci s podílem jedna třetina, pak při oddělení ze spoluvlastnictví se jedna třetina nemovit