Anotace
Ztráta nebo snížení výdělečné činnosti v důsledku ublížení na zdraví zakládá poškozeným osobám právo na náhradu ztráty na výdělku po skončení jejich pracovní neschopnosti. Jednou z forem této náhrady představuje opakující se peněžitý důchod, jímž se tento článek zabývá. Stanovení spravedlivé výše peněžitého důchodu není obecně jednoduchou disciplínou, přičemž celá záležitost se ještě více komplikuje v důsledku dvojkolejné právní úpravy obsažené v zákoně č. 262/2006 Sb, zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Cílem článku je shrnutí platné právní úpravy jako celku a upozornění na odchylky či nedostatky u zmíněných právních předpisů, s nimiž se současná právní teorie i praxe potýká.
Annotation
The loss or reduction of earning capacity due to personal injury entitles the injured person to compensation for loss of earnings after the end of their incapacity for work. One form of such compensation is a recurrent cash pension, which is the subject of this article. Determining the fair amount of the pension is generally not a simple discipline, and the whole matter is further complicated by the two-track legislation contained in Act No 262/2006 Coll., the Labour Code, as amended, and Act No 89/2012 Coll., the Civil Code, as amended. The article aims to summarize the current legislation as a whole and point out the deviations or deficiencies in the mentioned legal regulations that the current legal theory and practice face.
Klíčová slova
poškozená osoba, poškozený zaměstnanec, náhrada škody, občanský zákoník, zákoník práce
Keywords
Injured person, Injured employee, compensation for damages, Civil Code, Labor Code
Úvod
Poškozeným osobám, u nichž došlo ke ztrátě či snížení jejich výdělečné činnosti v důsledku ublížení na zdraví, může příslušet právo na náhradu ztráty na výdělku i po skončení jejich pracovní neschopnosti v podobě opakujícího se peněžitého důchodu neboli renty. Ta sice nepředstavuje jediný způsob odškodnění, který český právní řád nabízí, připadá v úvahu rovněž kupříkladu odbytné nebo dohoda mezi poškozeným a škůdcem, avšak s ohledem na níže vytyčené cíle tohoto tématu bude věnována pozornost ryze peněžité rentě.
Právo poškozených osob na náhradu ztráty na výdělku po skončení jejich pracovní neschopnosti ve formě renty lze zařadit do dvou rovin soukromého práva dle toho, zda se jedná o osobu poškozeného zaměstnance nebo o osobu poškozeného ve smyslu soukromého práva obecně. Osoba poškozeného zaměstnance totiž uplatňuje svůj nárok dle zákona č. 262/2006 Sb, zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
"zákoník práce"
). Naproti tomu poškozená osoba v obecném smyslu realizuje svůj nárok v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
"občanský zákoník"
). Samotná výše renty, resp. způsob jejího stanovení, je zásadním tématem rezonujícím napříč zákoníkem práce i občanským zákoníkem. Je tak třeba ihned zpočátku připomenout, že se jedná o velmi složitou problematiku, která na tomto místě nemůže být podrobně rozebrána v celé své šíři. Způsoby výpočtu renty nejsou jednoduché, a proto zde bude pouze stručně nastíněn základní postup a hlavní prostor bude věnován vybraným občanskoprávním a pracovněprávním aspektům mající významný vliv pro modifikaci výše renty. Především pak bude věnována pozornost jednotlivým rozdílům mezi oběma zmíněnými právními předpisy. Tímto bude dospěno k ucelenému pohledu nejen na současnou platnou právní úpravu v oblasti náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, ale i její praktické dopady na dotčené poškozené osoby.Právní úprava podle občanského zákoníku
V občanském zákoníku se náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti věnuje ustanovení § 2963. To se vztahuje na všechny poškozené osoby, které sice neutrpěly ztrátu v rámci pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, avšak jsou uznány jako neschopné k výkonu určité práce v důsledku újmy na zdraví. Jedná se o dílčí subjektivní majetkové právo na náhradu újmy, které může vůči škůdci uplatňovat postižená osoba, jež není schopna kvůli poškození svého zdraví dočasně nebo trvale pokračovat ve své profesní kariéře předvídaným způsobem.
1)
Nutno podotknout, že se do těchto situací neřadí případy, kdy je určitá ztráta na výdělku způsobena např. ekonomickou situací na trhu, kvůli níž daná osoba nemůže získat odpovídající zaměstnání.
2)
Pro tyto případy je totiž obecně využíváno hmotné zabezpečení osob, renta nemá tuto roli jakkoli suplovat. Rentou se vždy odškodňují pouze ty ztráty, které jsou v příčinné souvislosti s poškozením zdraví.
Obecně se při výpočtu výše renty vychází z průměrného výdělku poškozené osoby, kterého dosahovala před ztrátou na svém výdělku
. Průměrný výdělek zaměstnance blíže upravuje ustanovení § 351 a násl. zákoníku práce. Jedná-li se však o osoby samostatně výdělečně činné, zjišťuje se průměrný výdělek jiným způsobem, a to například z daňového přiznání či peněžního deníku.
3)
Pr