Anotace
Osoby nevidomé mohou upravit své záležitosti pro případ smrti prostřednictvím tzv. zvláštní allografní závěti. Základní podmínky pro její pořízení zakotvuje především zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Cílem článku je vymezení základních právních atributů spojených s problematikou pořizování allografní závěti nevidomou osobou z pohledu platné právní úpravy a související judikatury českých soudů, jakož i zhodnocení ve vztahu k jejich fungování v praxi a odrazu v právní jistotě především nevidomých osob jakožto pořizovatelů.
Annotation
Blind persons can arrange their affairs in the event of death by a so-called special allographic testament. The basic conditions for its creation are established primarily by Act No. 89/2012 Coll., the Civil Code, as amended. The aim of the article is to define the basic legal attributes related to the issue of making an allographic testament by a blind person from the perspective of the applicable legislation and related case law of the Czech courts, as well as to evaluate them in relation to their functioning in practice and their reflection in the legal certainty of blind persons.
Klíčová slova
Zvláštní allografní závěť, dědické právo, občanský zákoník
Keywords
Special allographic testament, inheritance law, Civil Code
Úvod
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
"OZ"
), umožňuje osobám nevidomým upravit své záležitosti pro případ smrti. Ve vztahu k této skupině osob však lze rozlišovat několik základních situací, k nimž se váže i odlišná právní úprava. První z nich představuje případ, kdy je pořizovatel nevidomým, avšak je schopen se podepsat, popř. učinit jiné vlastní znamení nahrazující jeho podpis. Dále je skupina osob nevidomých či s jiným smyslovým postižením, která není schopna se podepsat, ani učinit jiné vlastní znamení. Je však nutno dodat, že se lze v praxi setkat i s jinými případy, kdy je pořizovatel buď plně zdráv, avšak neumí číst, nebo momentálně trpí určitou nemocí, úrazem apod., jež mu znemožňují pořízení závěti v běžném režimu.Pro první kategorii připadá v úvahu pořízení závěti soukromou listinou ve formě tzv. zvláštní allografní závěti, jež je upravena zejména ustanoveními § 1535 a § 1536 OZ. Ostatní zmíněné situace, kdy osoba nemůže z jakéhokoliv důvodu číst, psát nebo neovládá zvláštní způsoby dorozumívání, vyžadují sepsání závěti pouze ve formě notářského zápisu v souladu s ustanovením § 563 odst. 3 OZ. Ambicí autorky není vyčerpávajícím způsobem zodpovědět veškeré otázky, jež toto téma nabízí. Ústřední cíl tohoto článku představuje zejména analýza základních zákonných podmínek pro pořízení zvláštní allografní závěti nevidomými osobami, související soudní judikatury a jejich zhodnocení ve vztahu k právní praxi a především pak právní jistotě občanů jakožto pořizovatelů závěti.
Pojem nevidomá osoba
Označení nevidomá osoba, s nímž OZ pracuje ve vztahu ke zvláštní allografní závěti, může vyvolat určité nejasnosti a výkladové problémy, jelikož zcela absentuje jakákoliv legální definice tohoto termínu. Tomuto nepomáhá ani fakt, že vedle pojmu nevidomá osoba používá OZ i termín osoba se smyslovým postižením. Toto dle názoru autorky vyvolává klamavý dojem, že na osoby nevidomé se vztahuje pouze ustanovení § 1535 odst. 1 OZ, což však není pravdou. Nevidomá osoba je totiž rovněž osobou se smyslovým postižením, a proto se na ni vztahuje rovněž i zmíněné ustanovení § 1536 OZ.
V medicíně je označení nevidomost obecně využíváno pro nejzávažnější zrakové postižení, jež se projevuje tím, že daná osoba není schopna vnímat signály z okolí zrakovou