KODEK, G.: Autonomie vůle - zhodnocení stavu. Právny obzor, 102, 2019, č. 6, s. 457 - 469.
Autonomy of the will - evaluation of situation. Autonomy of the will is the essential concept of private law. Autonomy of the will means the possibility for each legal person to organise its legal relations according to its own free will. It is part of the general principle of self-determination and is it specified mostly by norms of private law. Traditionally, autonomy of the will is most strongly exercised in the law of obligations. Nevertheless, autonomy of the will is never exercised without any restriction. Limitations on autonomy of the will result not only from the need to protect the others, but also from the protection of public interests. In any case, it is essentially undeniable in legal orders of free democratic states.1
Key words: privite law, freedom of contract, restring the freedom of contract, public policy limitation offreedom of contract
1. Úvod
Autonomie vůle představuje stěžejní pojem soukromého práva. V každém případě je zásadně nepopíratelná v právních řádech svobodných demokratických států. Autonomie vůle není nicméně nikdy uskutečňována neomezeně. Omezení vyplývají nejen z nutnosti ochrany jiných, nýbrž také z ochrany veřejných zájmů. Nutnost takových omezení byla jasně známa již Franzi Zeillerovi. Nejvyšší zásadou pro něj bylo omezit svobodu jednotlivce tak, aby vedle ní mohly existovat svobody ostatních.2 „Charakteristická je jeho formulace, že právo,je omezení svobody každého jednotlivce za podmínky, že je s tím slučitelná svobodná působnost všech ostatních“.3 Způsob a rozsah těchto omezení jsou v průběhu vývoje práva podrobeny silným změnám. Zde musíme konstatovat naprosto opačné tendence. Zatímco na jedné straně byly zánikem tradičních morálních představ například v rodinném právu rozšířeny možnosti uspořádání, vede pokus respektovat ve velké míře posuzování základních práv, především zásadu rovného zacházení, i v soukromém právu k výraznému posunu významu. Tento příspěvek se pokouší o stručné zhodnocení.
2. Pojem a podstata
Autonomií vůle rozumíme možnost každého právního subjektu uspořádat své právní vztahy svobodně podle své vůle.4 Je součástí obecné zásady sebeurčení a je konkretizována v převážné míře normami soukromého práva. Vyplývá z ní svoboda pořídit o svém majetku pro případ smrti5 a smluvní svoboda.6 Smluvní svobodou rozumíme podle klasické formulace Flumeho „princip vlastního uspořádání právních vztahů jednotlivce dle jeho svobodné vůle“.7 Podle něj se může každá osoba svobodně rozhodnout, zda, s kým a o čem uzavře smlouvy (volnost při uzavírání smluv a volnost určit jejich obsah). Doplňuje je volnost zrušit smlouvy zásadně kdykoliv dohodou (volnost ukončení) a zásadní volnost formy smlouvy (§ 883 rakouského občanského zákoníku ABGB).
Autonomie práva je charakteristická pro soukromé právo. Judikatura hovoří o „nejvyšší zásadě“ soukromého práva.8 Smlouvy se sice vyskytují i mimo soukromé právo, například v mezinárodním právu nebo ve veřejném právu, které např. stanovuje smlouvy mezi spolkovými zeměmi resp. spolkovými zeměmi a Rakouskou republikou (čl. 15a rakouského spolkového ústavního zákona B-VG). Ty však sledují zcela jiný účel. Autonomie vůle a smluvní svoboda nejsou zajišťovány samoúčelně, slouží především k sebeurčení osoby. Autonomie vůle není sice výslovně vymezena a zajištěna ústavním právem, avšak lze ji odvodit mimo jiné jako základní právo ze záruky vlastnického práva (čl. 5 rakouského ústavního zákona StGG) a svobody nabytí (čl. 6 rakouského ústavního zákona StGG).9 Omezení svobody jednotlivce určit si sám uspořádání svých právních o vztahů k ostatním je podle judikatury rakouského Nejvyššího soudu (Oberstes Gerichtshof) třeba respektovat pouze v případě existence mimořádných okolností při řešení závažných střetů zájmů.10
3. Druhy
3.1. Věcné právo
Na tomto místě se stručně zmíníme o některých aspektech autonomie vůle v různých dílčích oblastech civilního práva. Ve věcném právu definuje § 354 rakouského občanského zákoníku ABGB - v původním znění bez změny - vlastnictví jako „oprávnění volně nakládat s podstatou věci a s jejími užitky a vyloučit z toho každého jiného“. Podobné úpravy obsahuje francouzský občanský zákoník Code civil v čl.