The principle of comparability and the possibilities of its application in the comparison of the Anglo-Saxon and European continental systems of legal culture. The aim of this paper is to show the possibilities and limits of the comparison of Anglo- Saxon and European continental legal cultures. In the work, it is clarified the content of the principle of comparability. Furthermore, the different historical foundations of both systems are discussed and the role of history for macrocomparative legal analysis is emphasized.. The role of general philosophy in the typification of legal cultures is highlighted as well. The current dialogue between contemporary analytical and continental philosophies is reflected in the analysis of the typical way of legal thinking in the observed legal cultures. The analysis is therefore based on the application of elements of general culture to the culture of the legal system. The possibilities of such an application are demonstrated in the analysis of the way of interpretation of normative legal acts in both cultures. The similarities and differences of the methodology of interpretation of law in the diachronic perspective are also analysed. It is argued that the historical differences between Anglo-Saxon and European continental legal cultures concern not only private law but also public law, as they are based on a more general thought base typical of each culture. Methodologically, the work is based on sociological and historical forms of comparison.
Princip komparability a možnosti jeho aplikace při komparaci anglosaského a kontinentálního systému právní kultury
Vydáno:
54 minút čítania
NOP, M.: Princip komparability a možnosti jeho aplikace při komparaci anglosaského a kontinentálního systému právní kultury. Právny obzor, 104, 2021, č. 2, s. 170 - 188.
Key words:
comparability, Anglo-Saxon law, common law, European continental law, legal culture, philosophy of law, interpretation of lawÚvod
Tento text si klade za cíl především osvětlit, jakým způsobem lze zkoumat divergenci a konvergenci anglosaského a kontinentálního systému právní kultury. Tato otázka je zvláště aktuální vzhledem k odchodu Spojeného království z Evropské unie. Text se proto zaměřuje na anglosaské právo v původním smyslu, tedy zejména na právo Anglie a Walesu, a nezahrnuje další, z anglického systému odvozené právní řády. Ze stejného důvodu je v analýze proměny ostrovního práva akcentován vliv
acquis communautaire
a stranou je ponechán významný vliv částečné inkorporace Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod do britského právního řádu prostřednictvím tzv.
Human Rights Act 1998
(zákona o lidských právech z roku 1998) a prostřednictvím příslušné legislativy ve Skotsku a ve Walesu.
1)
1 Podstata právních kultur a možnost jejich komparace
Komplexní právní systém mohl vzniknout až v rámci civilizace, chápané v singulárním pojetí. V jednotném čísle můžeme civilizaci chápat jako proces "dějinně univerzálního vývoje lidských schopností".
2)
Civilizace, chápaná jako pojem užívaný v množném čísle, jsou rozsáhlé a dlouhodobé společenské formace specifického druhu, které mají své specifické civilizační vzorce. "Různost mnohorozměrných civilizačních vzorců se složkami kulturními, politickými a ekonomickými - je neoddělitelná od transformace, z níž se zrodily státnost, městský život a písemnictví."
3)
Při používání pojmu "civilizace" v plurálu považuji oblast anglosaské a kontinentální kultury za součást jedné křesťansko-židovské civilizace, která má výrazné společné prvky, odlišné například od islámské civilizace. "Civilizace jsou, podle Durkheima a Mausse, seskupení společností spojených sdíleným kulturním prostředím (
milieu moral
) a transfery rozmanitého druhu, přičemž je třeba diferencovat mezi odlišnými možnostmi a modalitami transferu jak v různých sférách společenského života, tak na úrovni různých civilizačních celků"
4)
V tomto pojetí může být koncept civilizace považován za "rodiny společností".
5)
Civilizační celky tedy jsou z hlediska třídění systémů na vyšší pozici než kultury, které jsou rozlišovány uvnitř a v rámci jednoho civilizačního celku.Pro rozlišení jednoho systému právní kultury od druhého můžeme použít různá třídicí kritéria, v zásadě se ale jako kritéria používají prvky, které se v daném systému vyskytují dlouhodobě, jsou dostatečně význačné a odlišují jej od jiného právního systému. Proto se u komparatistů setkáváme s tříděním, které bere v úvahu sociální povahu právního systému a nezužuje komparaci na pouhé srovnávání právních norem.
Klasické třídění užívají například Zweigert a Kötz, kteří jako stylotvorná kritéria rozlišují: a) historické pozadí a vývoj systému; b) typický způsob právního myšlení; c) příznačné právní instituty; d) druhy právních pramenů v daném systému a způsob jejich interpretace; e) ideologii systému.
6)
Toto třídění lze považovat za holistické, neboť v duchu Aristotelovy teze, že
"celek skládající se z částí, který má svou vlastní podstatu, je zjevně více než souhrn svých částí"
7)
, se vyhýbá redukcionistické komparaci pozitivního práva a snaží se pátrat po příčinách a podstatě systému. Ač se může v holistickém systému jevit nalézání jednotlivých kauzálních vztahů jako problematické, lze při komparaci velkých myšlenkových celků považovat holistický přístup za metodologicky příhodnější než koncept redukcionistický. Nejen proto, že velký systémový komplex právní kultury je obtížné zredukovat tak, aby redukovaný obraz odrážel realitu, ale též z toho důvodu, že v dnešní globalizované době, v níž jsou jednotlivé právní instituty do právních řádů přebírány nejen z právních řádů příbuzných, ale též z jiných právních rodin, by pouhá komparace právních institutů pozitivního práva obtížně korespondovala se skutečností.Pojem "systém právní kultury", který je užit v názvu tohoto textu, podle mého názoru lépe než pojem "právní systém" vystihuje fakt, že daný systém je zakotven v určité právní kultuře, že se tudíž při komparaci nejedná pouze o srovnání systémů pozitivního práva, ale že se srovnává právo, které je chápáno sociologicky, a v úvahu jsou brány také způsoby myšlení, které jsou typické pro daný systém.
Myšlenka existence právní kultury v sobě zahrnuje především předpoklad, že právo je součástí širší kultury. Tato idea vychází z toho, že pouhá znalost právních pravidel není dostatečná pro pochopení práva v dané kultuře. Předpokládá se nutnost zkoumání ustálené praxe, tradic, zvyklostí či implicitně obsažených předpokladů, které teprve umožní porozumět danému právu.
Právní řád je utvářen v rámci určité kultury a na jejím základě. Projevem kultury a zároveň jejím hybatelem je nepochybně filosofie. Do právních řádů jednotlivých zemí se tedy promítá způsob nazírání na svět v té které kultuře.