Prezident republiky a zákonodárství v ČR

The president of the republic is not only the authority of executive power, whose competence is completely executive. As the head of the state he intervenes in the legislative power, where he has significant rights. The most important right is the right of , which is by the Constitution regulated as a suspensive, but toward the end of electoral term of the House of Deputies it usually becomes the absolute . There is a serious fault in the Contitution there - the Constitution doesn't solve the creation of acts, including constitutional acts, during serious threat to state, especially during the war. The example of president's Beneš decrees proves that during the occupation of the state territory it is impossible to guarantee working Parlament as a great collective authority. The state continuity, including legislative and constitutional competence, is performed by the head of the state, although the Constitution doesn't know such a competence.

Prezident republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku stejně jako na Slovensku nemá právo zákonodárné iniciativy známé z československé ústavní úpravy let 1960 - 1992.¹⁾ Prezident může předkládat podněty k nové zákonné úpravě v rámci svých vystoupení v Poslanecké sněmovně, stejně tak může se svými podněty vstupovat do zákonodárné iniciativy vlády, jejíchž schůzí se může účastnit. Tyto podněty prezidenta k zákonodárné úpravě, o nichž se zmiňovala již vládní důvodová zpráva k návrhu Ústavní listiny z r. 1920, však nejsou skutečnou zákonodárnou iniciativou a vláda či Parlament je mohou akceptovat dobrovolně, zvláště pokud se chtějí včasnou akceptací prezidentových názorů vyhnout případnému prezidentskému vetu zákona. V období první Československé republiky bylo pravidlem, že návrh zákona, který byl na pořadu jednání vlády, byl před zasedáním vlády doručen také Kanceláři prezidenta. Tato praxe se uplatňuje i dnes.²⁾

Prezidentův podpis pod zákonem je umístěn na druhém místě po předsedovi Poslanecké sněmovny a před premiérem. Pořadí podpisů je odvozeno od časové posloupnosti podepisujících osob,³⁾ nikoliv jako v době Československa od práva čestné přednosti a postavení funkcionáře v ústavním systému, kdy se prezident podepisoval na prvním místě.

Podpisy premiéra a předsedy Poslanecké sněmovny jsou jejich povinností a podmínkou autorizace textu zákona a jeho zveřejnění ve Sbírce zákonů. V opačném případě by bylo podepisujícím osobám dáno právo absolutního veta.⁴⁾ Naproti tomu má prezident možnost zákon nepodepsat a užít svého veta. V případě opětného schválení musí být zákon vyhlášen, a to bez prezidentova podpisu s doprovodným usnesením Poslanecké sněmovny. Jde o ústavní zvyklost, jelikož z doslovného výkladu čl. 51 Ústavy plyne prezidentovi povinnost podepsat i vetovaný zákon, o doprovodném usnesení Sněmovny oznamující přehlasování prezidentova veta se Ústava nezmiňuje. Tato ústavní zvyklost vzniklá roku 1994 při vyhlášení prvního vetovaného zákona prezidentem Václavem Havlem,⁵⁾ jehož bylo překonáno, b