Sociální normy soukromého práva a jejich místo ve struktuře soukromého práva.

The subject - matter of the paper is particular set of questions, linked to the concept of social aiming of private law, and also the folowing question, which is the capacity of the private law to absorb legal regulation of the social model. The paper is focused mainly on the development and actual situation of the social models of the member coutries of European Union and on the development, actual situation and future tendencies of European social model as regulatory system. Last but not least, the contribution is aimed also at the characterization of the principles and regulatory rules, used by the private law concept, esp. at their ability to support the implementation of the social model(s) into the legal regulation.

Pojem sociální norma soukromého práva se na první pohled jeví jako tautologie, resp. přívlastek "sociální" jako : Vždyť všechny normy práva jsou nástrojem normativní interakce mezi sociálními subjekty, všechny normy jsou svým posláním sociální¹⁾. V kontextu, v němž se sociálními normami zabýváme, však pojem sociální normy má svůj specifický kontext, do kterého je umístěn: představují segment regulatorních nástrojů soukromého práva, které jsou nositelem národních²⁾ či evropského sociálního modelu a jejichž výchozí idea spočívá v myšlence solidarity. Jejich původní obsah je zakomponován v normotvorbách národních evropských států a v normotvorbě Evropské unie. Tezí, která má být přezkoumána v tomto příspěvku, je potenciál a reálné možnosti jejich uplatnění, funkcionální zakotvení v právním systému a míra jejich promítnutí do základní struktury kontinentálních právních řádů, tj. práva soukromého a práva veřejného se zvláštním zřetelem k právu soukromému.

Zkoumámeli ovšem soubor norem nazývaných "sociální", zjistíme, že sociální rozměr není zakotven, ale ani dokonce implikován ve struktuře jednotlivých právních pravidel, která jsou nositeli normativního obsahu. To, co je sociální, je jejich funkce a cíle těmito normami sledované. Posuzovat proto sociální normy znamená nikoli studovat izolované právní normy, jejich strukturu a povahu, nýbrž studovat celý normativní soubor, který je nositelem sociálního poslání. Posuzovat roli soukromého práva při plnění sociálního poslání pak znamená pracovat s těmito komplexy, tedy především systémově strukturní metodou.

Jinou pozici ovšem v rámci normativní regulace zaujímají právní principy, pokud jsou nositeli sociálních hodnot³⁾. Jejich význam pro rozvoj sociálního rozměru právního řádu je nezpochybnitelný. i z tohoto důvodu, tedy pro neutrálnost standardních pravidel soukromého práva a naopak hodnotový Principům a jejich vazbám na právní pravidla je proto věnována zvláštní partie tohoto příspěvku.

Prostor uplatnění předložené úvahy v tvorbě práva Slovenské republiky je na jedné straně široce otevřený pro zásadní úvahy podobného typu: Slovensko prochází obdobím mimořádně hlubokých a koncepčních úvah o podobě budoucího soukromého práva. Na druhé straně tento prostor je otevřený jednostranně: limity na straně práva Evropské unie, realizujícího a prosazujícího do právního rámce členských států svůj sociální model, jsou v komparativním pohledu konstantou, jíž je slovenské právo ve svých legislativních úvahách vázáno. Tyto limity jsou výrazně determinovány, avšak přesto skýtají, vně pravomocí práva EU, široký prostor pro vlastní národní - i sociální - normotvorbu.

Ideovým základem sociálního modelu - vedle v současnosti vcelku paušálně odmítaných marxistických konceptů - je solidarita a s ní spojená myšlenka státu blahobytu, vzniklá a rozvíjená v poválečném období v západní Evropě. Politickým základem sociálního státu je sociální politika v její konkrétní podobě. "Technickým" základem realizace sociálního modelu v jeho různých podobách je především systém sociálního zabezpečení. Právní základ je pak spatřován v souborech právních norem, jimiž je jeho cíl dosahován.

Sociální model je tedy spojen s pojmy stát blahobytu a sociální stát. Nejde ovšem o tendenci, která by se kontinuálně a bezrozporně rozvíjela v čase a prostoru, naopak opačné tendence jsou symbolem dnešní doby. Opírat se o myšlenku státu blahobytu a sociálního státu v současnosti znamená brát na zřetel výrazné faktory a rizika, spojené s jeho "soumrakem": jím jsou mj. zánik ekonomické a politické bipolarity světa, globalizace, nová vlna liberalismu, krize solidarity aj.⁴⁾

To vyvolává u kritiků, ale i zastánců myšlenky sociálního státu tendence k jeho reformám až úplnému opuštění⁵⁾.

Oblasti uplatňování sociálních modelů jsou nepochybně spojeny s nezbytnou relevantní politikou a rolí státu a práva. V této souvislosti se poukazuje na ústup potenciálu národních států tváří v tvář všepronikajícímu liberalismu, privatizaci a globalizaci a na zvyšující se roli nadnárodních mocenských uskupení, mezi nimiž v evropském prostoru usiluje o dominantní postavení EU.⁶⁾

Mezi oblasti zájmu sociálního státu standardně náležejí ty, které odrážejí základní parametry udržitelné úrovně kvalitního lidského života a lidské reprodukce:

Jan Keller oblasti, které sám ve svém výčtu uvádí, vymezuje nikoli pozitivními, formativními znaky, nýbrž sociálními riziky, za které označuje "události, které výrazně snižují schopnost jednotlivce zajistit si vlastními silami svou sociální nezávislost"¹¹⁾ Současně je třeba mít na zřeteli, že takto utvářené sociální modely, ačkoli se zejména ve 2. polovině 20. století realizovaly v různé podobě v jednotlivých státech západní Evropy, sice splnily svůj historický cíl v konfrontaci se světem socialismu, avšak nedosáhly stabilní akceptace, vyčerpaly sociální potenciál západních států a s pádem bipolarity světa kapitalismu a socialismu ustupují ze svých pozic. Kdo studuje tyto oblasti, činí tak s vědomím, že se pohybuje v tekutých píscích permanentních a těžko předvídatelných změn, které závěry tohoto studia neustále podrobují přezkumu.