Anotace
Článek vychází z částečných závěrů mého bádání z oblasti vývoje pracovněprávních podmínek a institutu dovolené v Českých zemích a na Slovensku, a to od jejich počátků k právnímu stavu ke dni 1.1.2021 dle zákona č. 285/2020 Sb. Obsahuje přehled pracovně-právní legislativy a vývoj ochrany práce v daném časovém kontextu v obou kulturních oblastech. Komparace právních úprav na obou územích je zajímavým exkurzem z oboru právní historie, ale poskytuje především důležité rozšiřující znalosti z oboru současného pracovního práva. Přehled této matérie je podán v osmi kapitolách s momenty postupného vývoje stále propracovanějších úprav až do současnosti s výhledem do budoucnosti (pro futuro).
Annotation
This article is based on the partial conclusions of my research in the field of the development of labor conditions and the institute of leave in the Czech lands and in Slovakia, from their beginnings to the legal status as of 1.1.2021 according to Act No. 285/2020 Coll. The article contains an overview of labor law legislation and the development of labor protection in a given time context in both cultural areas. The comparison of legal regulations in both territories is an interesting excursion in the field of legal history, but it mainly provides important expanding knowledge in the field of contemporary labor law. An overview of this matter is given in ten chapters with moments of gradual development of increasingly sophisticated adjustments up to the present with a view to the future (for the future).
Klíčová slova
Dovolená, nárok na dovolenou, dodatková dovolená, mezinárodní úprava pracovně-právní problematiky a ochrana práce, novela zákoníku práce
Key words
Leave, entitlement to leave, additional leave, international regulation of labor law issues and labor protection, amendment to the Labor Code
Úvod
Nutnost dobrých pracovních podmínek a dlouhodobější přestávky v práci z důvodu odpočinku, regenerace, prevence před pracovními úrazy, škodami na zdraví i zachování schopnosti dlouhodobého konání práce si začali uvědomovat v minulosti panovníci v souvislosti se svými poddanými, kteří pro ně dolovali nerosty a tím jim přinášeli bohatství. A u vojáků,
1)
kteří jim je ochránili, popř. pomohli rychle získat cizí. Rolníci měli smůlu, neboť zemědělství vykazovalo v průběhu časů průměrně obstojné výsledky, v dobách neúrody museli pracovat ještě intenzivněji. Vlivem křesťanské tradice byly od nejdávnějších dob dnem pracovního klidu neděle a církevní svátky, kdy se prováděly jen nejnutnější práce kolem dobytka
2)
.
Pracovně-právní úprava byla vlivem rozdílného historického i právního vývoje na území Čech a Moravy (součást bývalého Předlitavska) a území Slovenska (Zalitavska) značně roztříštěná
3)
. Zatímco na území Čech a Moravy bylo o něco málo dříve zrušeno nevolnictví (o čtyři roky), nástup průmyslové revoluce byl v západní části říše uspíšen již přibližně o půl století.
4)
Tento nepoměr výrobně společenských vztahů měl přirozený odraz i v legislativní úpravě
5)
.
V Čechách a na Moravě platil rakouský občanský zákoník, který byl zároveň první obecnější úpravou pracovně-právních vztahů. V XXVI. hlavě (§§ 1151-1174) pojednávala o smlouvě služební, třetí dílčí novela osamostatnila smlouvu služební a smlouvu o dílo (1916).
Pracovní podmínky zaměstnanců mnoha typů zaměstnání byly upraveny živnostenským řádem, dnem pracovního klidu bývala i nadále neděle a svátky.
Institut dovolené je velmi mladý, z hlediska právní historie je to v podstatě novinka. Moderní evropské země vyvinuly institut dovolené pouze v souvislosti s dočasným odpočinkem mimo službu pro vyšší vojenské důstojníky (od majora výše), vyšší státní úředníky a učitele. Před I. světovou válkou se v Předlitavsku začala objevovat stále častěji v pracovních smlouvách zaměstnanců dalších pracovních skupin. V roce 1910 měli nárok na dovolenou i obchodní pomocníci a od roku 1914 i statkoví úředníci. V lednu 1914 vstoupil v platnost zákon č. 15 říšského zákoníku, který upravoval pracovně-právní poměry včetně dovolené státních úředníků a státních sluhů (zřízenců), tzv. služební pragmatika.
Na území dnešního Slovenska stále platily obyčejové právní normy
6)
, rakouský občanský zákoník (ABGB) zde platil jen v letech 1852-1861. Výsledkem práce judexkuriální konference na jaře 1861 byl návrat k uherskému právu
7)
.
I. Československá republika 1918 – 1934
Československá republika vznikla koncem října 1918, jako první na světě (spolu s tehdejším Ruskem) přijala již v prosinci 1918 zákon (č. 91/1918 Sb.), o osmihodinové pracovní době, existoval propracovaný systém sociální podpory. I na území Slovenska a Podkarpatské Rusi vstoupila v platnost služební pragmatika (zákon č. 15/1914 ř. z.).
Od 20. let 20. století získali zaměstnanci několika evropských států, např. ČSR, Rakouska, Německa, Anglie atd., několik dnů dovolené (6 až 8), na druhou stranu bylo více svátků než dnes. Čekací doba, tedy nutná doba výkonu práce před vznikem nároku na dovolenou, bývala jeden rok, to znamená, že v prvním roce zaměstnání nemohli zaměstnanci dovolenou čerpat.
V ČSR byla dovolená upravená zákonem č. 262/1921 Sb. pro horníky v délce 6 až 8 dnů, v Čechách (na Moravě i ve Slezsku) získali od 1. května 1925 (zákonem č. 67/1925 Sb.) dovolenou všichni zaměstnanci, kteří vykonávali práci u téhož zaměstnavatele alespoň jeden rok v délce 6 dnů, pokud pracovali pro téhož zaměstnavatele více než deset let, měli nárok na 7 dnů dovolené a pokud pracovali pro téhož zaměstnavatele více než patnáct let, měli nárok čerpat dovolenou v délce 8 dnů.
Pro státní úředníky byl průlomový zákon Narodního shromáždění (s platností pro celou republiku) č. 103/1926 (dle dosažené třídy, závislé na vzdělání, výsledcích práce a délce zaměstnaneckého poměru) se délka dovolené prodloužila na dva až šest týdnů v kalendářním roce. Důležitým mezníkem pro všechny zaměstnance byl pak rok 1934, kdy byl vydán velmi zdařilý a moderní zákon č.