Zkoumání trestní politiky

Empirické zkoumání trestní politiky se zaměřuje na identifikaci hlavních pramenů trestní politiky a na jejich obsah, na způsob tvorby (mechanizmus formování) trestní politiky, na poznání konstant trestní politiky a podle potřeby i na obsah, formu a účinnost aktuálních trestně politických opatření.

Obecně se má za to, že každý stát svou trestní politikou deklaruje zejména úroveň ochrany základních lidských a občanských práv a svobod, kterou je ochoten a schopen reálně zabezpečit. Trestní politika statuje konkretizována především v jeho trestní legislativě hmotnč právní i procesní, v systému a uspořádání orgánů a institucí zajišťujících uplatňování trestněprávních norem i v praktické činnosti těchto subjektů.

Pro náš výklad rozumíme zejména činnost, která vede ke stanovení cílů a forem působení ve veřejných záležitostech; pak činnost, která směřuje k tvorbě a využívání prostředků trestního práva.

P. Rock popisuje trestní politiku jako organizovaný proces, při kterém se transformují ideje a představy veřejných činitelů i odborníků do praktických opatření realizovaných v systému trestní justice.¹⁾

G. Kaiser vymezuje trestní politiku jako "trestněprávní část systému sociální ochrany právních statků", která využívá především normy, zásady a prostředky trestního práva.²⁾ Navazuje tak na pojetí H.-J. Schwinda, který definuje trestní politiku jako "souhrn veškerých státních opatření přijímaných k ochraně společnosti a jejích jednotlivých členů před kriminalitou a v boji proti ní".³⁾

Na těsnou souvislost praktických opatření proti kriminalitě s všeobecným politickým očekáváním upozorňuje např. K.-L. Kunz, když rozvíjí úvahy o vztahu vědeckého zkoumání zločinnosti s konkrétními formami fungování trestněprávního systému kontroly kriminality.⁴⁾

O. Novotný zařazuje trestní politiku (pojmově ji vymezuje jako "kriminální politiku v užším smyslu") mezi samostatné discipliny v oblasti kriminálních věd, mezi kterými dále uvádí kriminológii, trestněprávní vědu, kriminalistiku a kriminální politiku.⁵⁾ Vztahem kriminológie a trestní politiky se zabývá i 11. Válková, když zdůrazňuje, že objektivní zkoumání aktuálních kriminologických témat by nemělo sloužit krátkodobým populistickým cílům. Trestní politiku pak charakterizuje jako "kontrolu kriminality založenou na využívání poznatků získaných vědeckými metodami a postupy, zzjména kriminologickým výzkumem", zahrnující i přímé uplatňování trestněprávních a souvisejících norem v praxi, včetně snah o sjednocení této aplikační praxe. Jde při tom i o kontrolu sociálně patologických jevů, které kriminalitu doprovázejí nebo s ní jinak souvisejí.⁶⁾

Pro účely zkoumání trestní politiky je třeba rozlišovat Širší pojetí zahrnuje do trestní politiky všechny činnosti a opatření uplatňované zákonodárnými i exekutivními orgány, státními i nestátními organizacemi a hospodářskými subjekty i občanské aktivity, které jsou zaměřeny na kontrolu kriminality, její potlačování i prevenci. Toto vymezení je pochopitelně příliš neurčité, neumožňuje např. odlišit opatření obecně politická od specificky trestně politicky zaměřených činností (např. vypracování a prosazování státního rozpočtuje úkolem odborným a politickým, přičemž ovšem skladba a objem finančních prostředků a jejich navrhované využití vlastně předurčují faktické možnosti specifických trestně politických opatření jako příklad lze uvést rozpočtové krytí výdajů na trestní justici a policii, nebo finanční zajištění úkolů resortů při řešení drogové problematiky aj.).

V tomto širším pojetí se také rozplývají činnosti a opatření, která sice ve svých konečných důsledcích mají vliv na stav kriminality a na její vývoj a strukturu (např. úkoly při výchově mladé generace, opatření v sociální oblasti apod.), ale jejich primární zaměření je na jiné cíle, než na kontrolu kriminality.

Souhrnně by tedy bylo možno uvést, že součástí obecné politiky je trestní politika v širším pojetí.

Užší vymezení trestní politiky zahrnuje především trestní zákonodárství a činnosti i opatření orgánů činných v trestním řízení; aktivity dalších subjektů pouze v tom rozsahu, v jakém jsou přímo orientovány na kontrolu kriminality či do trestní oblasti.

Výstižné vymezení trestní politiky proto podává .1. Musil, když uvádí následující charakteristiku: ⁷⁾

Pro úplnost dodejme, že v odborné literatuře i v praxi se také operuje s pojmy kriminální a sankční politika. Vztah všech těchto pojmů je možno charakterizovat tak, že kriminální politikou lze rozumět všechna opatření proti zločinnosti, trestní politikou takou, která využívají trestní právo a sankční politikou stanovení účelu trestání, systému trestních sankcí a jejich uplatňování.⁸⁾