Genderová vyváženost v evropských společnostech skrze kvóty - nutnost nebo "absurdita"

It's a long-term aim of the European Union to achieve equality between women and men. Several directives have been adopted in this field and now the European Commission (EC) came with proposal for a directive on improving the gender balance among non-executive directors of stock exchange listed companies. The article provides brief overview of the relationship between EU and protection of human rights focusing on ban of discrimination. With regards to this issue the Union's law, ECJ's case-law as well as political declarations are discussed. Attention is consequently focused on the Proposal that prescribes that the under-represented sex should occupy 40% of the non-executive director positions in the specified companies by the end of the year 2017 (2019). The article analyzes and questions the EC's argumentation in favour of the directive, pointing out some contradictions of the Commission's statements. While examining the crucial provisions the author in particular considers whether the "Act" meets the principle of subsidiarity and proportionality as a basic requirement of EU's law. In light of this theme it is stressed that "the Proposal" is about to interfere with some rights guaranteed by the Charter of Fundamental Rights of the European Union - among others the right to respect for private and family life and the right to the protection of personal data. Finally the author aims to answer the question whether the Proposal represents just another of Union's political proclamations of its democracy or if it answers the real need for redress of sexual discrimination in the European Union.

V roce 2012 byla Evropské unii udělena Nobelova ceny za mír. V době, kdy Evropská unie pro mnohé symbolizuje především ohromnou masu předpisů, či svobodu pohybu, může působit přiznání pocty nezaslouženě. Mírotvorné aspekty založení původních Společenství jsou dnes totiž téměř zcela zapomenuty, neboť v době relativního klidu hrají dominantní roli procesy ekonomické. Nad to, z hlediska důvodů ocenění - ""²⁾ - stojí za povšimnutí, že v souvislosti s poslední položkou byla Unie prvotně víceméně nečinná. Mírovou situaci se snažila na kontinentě udržet pomocí kontroly nakládání s klíčovými surovinami (Evropské společenství ) a lidským právům nevěnovala tolik pozornosti.³⁾

Symbolem ochrany lidských práv se tak stal jiný subjekt, a to Rada Evropy spolu se svým nejklíčovějším dokumentem - Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.⁴⁾ Evropská unie, respektive Společenství, však postupem času nabývala na důležitosti i "politické vážnosti" a přestože meritem zájmu zůstávaly především ekonomické záležitosti, nemohla si Unie jednoduše dovolit i nadále "přehlížet" ochranu lidských práv. Přestože tomu tak tedy původně nebylo, lze z perspektivy dneška již souhlasit s tvrzením samotné Rady Evropy, že "⁵⁾,⁶⁾

Při pohledu na dnešní primární právo EU by dokonce bylo možné říci, že toto ochranu lidských práv značně akcentuje, neboť jak poznamenávají Paul Craig a Gráinne de Búrca, tak "

Vzhledem k povaze projektu je logické, že Evropská unie byla prvotně nucena řešit problematiku diskriminace na základě státní příslušnosti. Vedle ní však zaujal významné místo mj. i boj Unie proti diskriminaci na základě pohlaví. V souvislosti s touto iniciativou je aktuálně středem debat návrh směrnice stanovující kvóty pro zastoupení "žen" (viz dále) v řídících a dozorčích orgánech společností,¹⁴⁾ jehož hodnocení je věnován tento článek.

Úvodem nutno poznamenat, že snaha Unie o zajištění rovnosti mužů a žen není pro tuto organizaci materií posledních let, ale dlouhodobým tématem, které se prolíná napříč evropskou legislativou i judikaturou. Například amsterodamská revize¹⁵⁾ zřizovacích smluv zařadila do evropského práva zmocňovací ustanovení, které opravňuje Radu ".¹⁶⁾ Z hlediska pracovní problematiky je vhodné poukázat na "navazující" ustanovení článku 157, odst. 3 SFEU,¹⁷⁾ které dodává, že "...".

Uvedená ustanovení přitom rozhodně nezůstala nevyužita, naopak, Evropská unie skrze sekundární právo výrazně přispěla ke zlepšení postavení žen obecně a zejména v pracovněprávním prostředí. Z dnešní perspektivy plní zastřešující funkci směrnice č. 2006/54/ES¹⁸⁾ o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání, která v sobě spojuje úpravu dříve obsaženou v několika sekundárních aktech - jedná se například o problematiku (směrnice Rady 76/207/EHS), téma (směrnice 86/378/EHS, 96/97/ES), (směrnice Rady 75/117/EHS), či v neposlední řadě též (směrnice Rady 97/80/ES).

Z objemné judikatury Soudního dvora EU¹⁹⁾ lze v kontextu rovnosti mužů a žen namátkou připomenout např. kauzu Von Colson,²⁰⁾ která spadá do množiny nejvýznamnějších rozhodnutí Soudu, neboť v ní tento mj. položil základ tzv. principu nepřímého účinku (směrnic), čímž přirozeně k ochraně rovnosti žen, a nejen jich, výrazně přispěl. Za zmínku stojí rovněž případ Dekker,²¹⁾ ve kterém SDEU označil za diskriminační nerovné zacházení se zaměstnankyní na základě jejího těhotenství. Z hlediska rovnosti při odměňování pak patří mezi nejznámější rozhodnutí to ve věci Defrenne II - "".²²⁾

Soudní dvůr pak narazil i na situace, kdy "diskriminační zacházení" připustil. Ve věci Bilka, řešící případ nepřímé diskriminace žen učinil SDEU závěr, že "...(v tomto případě šlo převážně o ženy)".²³⁾

K dalším případům výjimek se Soudní dvůr vyjádřil například ve věci Johnston²⁴⁾ (problematika ochrany těhotných žen), či v rozhodnutích Sirdar²⁵⁾ a Kreil²⁶⁾ (armádní kontext), přičemž obecně lze konstatovat, že SDEU zaujal k exempcím zásadně postoj. Pro zajímavost lze však zmínit kauzu potýkající se s diskriminací mužů, kde byl Soudní dvůr naopak značně "velkorysý", neboť "".²⁷⁾

V přímé souvislosti s dále diskutovanou směrnicí se k rovnosti žen opětovně vyslovila i Evropská komise, a to mj. v Chartě žen - ""²⁸⁾, stejně jako ve Strategii pro rovnost žen a mužů (2010 - 2015) - "".²⁹⁾

Poukázat lze i na závěry Rady v podobě Evropského paktu pro rovnost žen a mužů 2011-2020, kde se tato rovněž vyslovila pro výšší procento žen v rozhodovacích pozicích - "".³⁰⁾ Pro "úplnost" výčtu orgánů EU doplňme i jedno z vyjádření Evropského parlamentu uvádějící potřebu změny "...".³¹⁾

Evropská unie tedy o "genderovém zásahu" do obsazování vedoucích pozic ve společnostech uvažovala velmi vážně a příchod návrhu směrnice podporující rovnost žen v této oblasti tak nebyl v zásadě nijak překvapivý. Otázka, která však aktuálně získává enormně na důležitosti, je ta, zda jde daný návrh skutečně krokem, který chce Evropská unie, respektive její členské státy, učinit. Pojďme si proto představit klíčové pasáže jednotlivých ustanovení dotčeného návrhu a přiblížit si tak jeho možné slabiny a rozporuplnosti.

Z hlediska prvního článku návrhu (předmět směrnice) a druhého (definice) má smysl se pozastavit víceméně pouze u vymezení malých a středních podniků - "... ... (pozn. v případě zemí mimo eurozónu se uplatňuje ekvivalentní částka v měně daného státu)"³²⁾ - a to v souvislosti s článkem následujícím. Ten totiž vylučuje právě malé a střední podniky z působnosti navrhované směrnice.³³⁾

Článek čtvrtý představuje jádro celého návrhu a je tak potřeba si jej přiblížit detailněji. Samotnou "povinnost" stanovuje již jeho první odstavec - "".³⁵⁾

Zaměřme se nyní nejprve na základní parametry návrhu. Zakotvená povinnost je cílena na (převyšující malé a střední podniky) , jejichž - "členové dozorčí rady/nevýkonní členové správní rady."³⁶⁾ Odstavec dále stanovuje procedurální postupy pro obsazování míst (viz níže) a konečně stanovuje .

Z hlediska bližšího pohledu začněme s vymezením společností. Směrnice zdůvodňuje vybranou množinu subjektů tím, že "".³⁷⁾ S uvedeným tvrzením lze v obecné rovině dle mého souhlasit, avšak poměrně diskutabilním zůstává to, že směrnice postihuje ve stejné míře (vyjma časového rámce) veřejné i soukromé podniky (srov. ve světle čl. 16 Listiny základních práv EU). Omezení množiny subjektů pouze na vybrané, má však z mého úhlu pohledu primárně jiný důvod - snahu o naplnění podmínky proporcionality,³⁸⁾ která by v případě "celoplošného působení" směrnice vyšla poměrně jistě naprázdno. Podotkněme, že ve prospěch proporcionality je argumentováno i prozatímní povahou směrnice³⁹⁾ - viz čl. 10 NS.⁴⁰⁾ Na tomto místě učiňme krátký exkurz, neboť v souvislosti s proporcionalitou⁴¹⁾ je vhodné se pozastavit i nad požadavkem subsidiarity.⁴²⁾

EU poukazuje na rozdílnost úprav diskutované materie napříč členskými státy. Průzkumy ukazují, že "",⁴³⁾ přičemž největší pokrok byl zaznamenán ve státech, které zavedly opatření.⁴⁴⁾ Vnitrostátní pravidla se navíc liší i z hlediska subjektů, na něž opatření dopadají - společnosti kotované na burze / bez ohledu na kotaci / společnosti vlastněné státem.

Uvedené diference pak dle návrhu ústí v zásadě ve - 1) různé požadavky na společnosti (především s ohledem na dceřiné společnosti) brání řádnému fungování vnitřního trhu, 2) přijímací kritéria jsou dle EU netransparentní, což má vliv na investory - ""⁴⁵⁾ a konečně 3) uvedené přirozeně způsobuje komplikace kandidátům na PCP, negativně ovlivňuje svobodu pohybu. Ve světle uvedeného Komise dospěla k závěru, že ""⁴⁶⁾ a podmínka subsidiarity je tak naplněna.

Z mého úhlu pohledu jsem ochoten souhlasit, že rozdílnost úprav může skutečně mít jisté dílčí dopady na fungování společností a na svobodu pohybu, čímž však nevyslovuji souhlas s cestou, kterou pro nápravu situace Unie zvolila (viz dále). Konečně v kontextu cíle zvýšení transparentnosti výběrových řízení neshledávám za šťastné řešení podobu třetího odstavce článku 8 NS - "...(v rámci PCP) ()